Alláh
Publikováno 21.12.2014 v 18:22 v kategorii Náboženství a ostatní, přečteno: 106x
Alláh
Alláh (arabsky الله اللّه اللّٰه ﺍﷲ [ʔalˁˈlˁɑːh], česky Bůh), je označení pro nejvyšší bytost v islámu. V arabštině (podobné slovoexistuje i v dalších semitských jazycích) označuje jméno Boží také i v křesťanství a judaismu. Poprvé se vyskytuje uarabských židů.
Význam v islámu

V Koránu je Alláh svrchovaný pán veškerého tvorstva. Díla jeho stvoření jsou označena výrazem áját a mají poukazovat na zjevenou Alláhovu pravdu. Alláha nelze popsat slovy, v Koránu se o něm hovoří pouze v metafoře, že je světlem pro ty, kteří ve víře hledají (Súra 24.35). Přesto v jiných súrách se ale objevují atributy výrazně lidské (mávající ruka, usazení na trůně)
Má být rovněž i nejvyšším soudcem, který rozdělí lidi na ty, kteří budou odměněninebem či případě u těch zlých pak peklem.
V islámské teologii (tawhídu) je kladen důraz na jedinost Boží. To je však až výsledek (byť raného) vývoje, kdy byla původně uctívána staroarabská božstva, al-Láh, al-Lát a al-Uzzá.[1]
Zápis slova
Chápe se zpravidla jako al-iláh, kde určitý člen al má podobný význam, jako psaní velkého „B“ v českém „Bůh“, tedy zdůrazňuje výjimečnost Boha oproti jiným božstvům. Slovo alláh vyslovené nebo napsané bez určitého členu považujímuslimové za rouhání, protože tento výraz označuje „nějakého boha“ - tj. připouští existenci více bohů.
Přestože arabské písmo je hláskové, a nemá proto zvláštní znak pro každé slovo, Alláh je výjimkou. Pro jméno boha existuje zvláštní ligatura ﷲ, kterou lze rozepsat jako الله.
Alláh se obvykle přepisuje jako Bůh, přesto určitá část muslimů s tímto nesouhlasí, protože tento přepis podle nich porušuje jedinečnost, jakou může mít prý jedině Alláh.
Známé fráze o Alláhovi v islámu
- La ilaha illallah (لآ اِلَـهَ اِلاَّ لله — není boha kromě Alláha (Boha))
- Allahu Akbar (الله أكبر — Alláh (Bůh) je velký)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Allah ve Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Alláh ve Wikislovníku
Reference
- Skočit nahoru↑ KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5.. vyd. Praha : Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7021-925-6. S. 15.