ŠumavaO šumavě a šumavských městech vesnicích a obyvatelých o přírodě

Devatero

Publikováno 21.12.2014 v 20:14 v kategorii Náboženství a ostatní, přečteno: 56x

Devatero

Možná hledáte: Pojednání o Ogdoadě a Enneadě.
Devatero
v hieroglyfickém zápisu
R8R8R8
R8R8R8
R8R8R8
Kosmogonická koncepce Devatera:bůh Geb jako země, nad ním se klene jako nebe Nut se dvěma podobami slunečního boha Rea v bárce; nebesa drží bůh Šu

Devatero (v egyptštině pesedžet,[1]řeckyΕννεάδα – Enneada) je staroegyptskýmytologicko-teologický koncept vytvořený a rozvíjený ve významném dolnoegyptskémnáboženském středisku Iunu. Zachycuje jednu z variant představy Egypťanů o vzniku bohů, světa a jeho uspořádání a je základním prvkemkrálovské ideologie po celé starověké období; z tohoto důvodu ji také lze ze všechkosmogonických koncepcí považovat za patrně nejvlivnější. Přestože textově je nauka o iunském Devateru vysledovatelná teprve v Textech pyramid z doby přelomu5. a 6. dynastie, badatelé ve shodě předpokládají, že její podstatné části jsou mnohem starší.[2]

Číslo 9 zde má symbolický význam: počet tří vyjařoval v egyptštině plurál, jeho znásobení sebou samým proto představuje plurál plurálů – nejúplnější počet,[3] dokonalou úplnost.[1]Pojem Devatero tak označuje nikoli součet určitých bohů, ale společenství bohů v jeho významové úplnosti, takže skutečný počet jeho členů mohl být rozšiřován na více než devět; v některých případech je užíván tak, jako by Devatero bylo samostatnou bohyní.[4]V tomto smyslu byla podle vzoru z Iunu později vytvářena obdobná Devatera jako vyjádření dokonalé úplnosti i v jiných náboženských centrech: například v Mennoferu Ptahovo Devatero, ve Vesetu Amonovo o patnácti členech, v Abydu o sedmi nebo jedenácti členech.[3] Pro odlišení od těchto druhotně vytvořených skupin bylo Devatero z Iunu někdy označováno jakoVelké Devatero.


Struktura Devatera

Vlastní struktura devatera (ačkoliv použití slova struktura může být sporné) je plně odvozena od Iunské kosmologie a mýtu o vzniku světa. Podle tohoto mýtu z pravodstva Nun povstal sluneční bůh Atum, který pak sám ze sebe stvořil bohyni Tefnut a boha Šu. Ti spolu zplodili potomky boha Geba a bohyni Nut. Tato pětice bohů tvoří samotný svět, neboť Šu a Tefnut jsou bohy suchého a vlhkého vzduchu (někdy uváděno jako bůh vzduchu a bohyně ranní rosy), Geb představuje zemi a Nut nebeskou klenbu. Atum je pak Sluncem, které vše osvětluje a přináší život.

Nut a Geb spolu taktéž zplodili potomky, do jejich narození již zasáhl bůh Thovt, který však součástí devatera není. Jejich potomky byli Usírev (řecky Osiris), Sutech (řecky Set), Eset (řecky Isis) a Nebthet (řecky Nefthys). Tato čtveřice je zase úzce spjata s Usírevovským mýtem, který se tímto stává součástí mytologie devatera. Sohrn těchto bohů tedy dává číslo devět.

Krom těchto základních devíti božstev tvoří devatero ještě další bohové, konkrétně se jedná o Hora, který je symen Esety a Usíreva, dále Anup (řecky Anubis), který je synem Nebthet a Usíreva.

Členové Devatera

  • Atum - první bůh, bůh slunce, stvořitel
  • Tefnut - bohyně vlhkého vzduchu, resp. ranní rosy
  • Šu - bůh suchého vzduchu, resp. vzduchu
  • Nut - bohyně nebe a ztělesnění nebeské klenby
  • Geb - bůh země
  • Usírev - vládce Černé země (Kemet), později vládce říše mrtvých
  • Sutech - vládce Červené země (Dešret), později bůh chaosu a hněvu
  • Eset - ochranná bohyně trůnu, manželka Usíreva, matka Hora (a panovníka), později též bohyně lásky
  • Nebthet - bohyně-dvojče Esety, manželka Sutechova ale zamilovaná do Usíreva (viz Anup)

Další členové

  • Re - bůh slunce, v podobě Re-Atum stanul na vrcholu devatera a později s ním Atum splynul zcela
  • Hor - syn Usíreva a Esety
  • Anup - syn Usíreva a Nebthety
  • Synové Horovi

Vývoj Devatera

Ačkoliv původním hlavním bohem města Iunu a tedy i nejvyšším bohem devatera byl Atum, již ve staré říši se Iunu stalo zároveň centrem kultu jiného slunečního boha, Rea. V souvislosti s tímto a také i se vzestupem jeho kultu za slunečních králů 5. dynastie, kdy se stal součástí královské titulatury frází Syn Reův, došlo i k jeho spojení s Iunskou mytologií. Došlo ke splynutí Rea a Atuma v božsto Re-Atum a později se Atum stal dokonce jenom jedním z Reových jmen.

Nejpozději během nové říše, při značném vzestupu důležitosti Amonova kultu, došlo i ke splynutí Rea s Amonem. Vznikl Amon-Re (někdy též Amonra). Teto bůh, označovaný jako král bohů, byl zároveň Reem a tudíž i stvořitelem světa podle Iunské kosmologie, a prostřednictvím Amon-Rea se jím stal i Amon.

V rámci Dolního království však byl stále jako nejvyšší představitel devatera Re a ve vlastním městě Iunu Atum ani neztratil svoji roli samostatného božstva.

Odkazy

Reference

  1. Skočit nahoru k:a b JANÁK, Jiří. Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta. Praha : Libri, 2005. 220 s. ISBN 80-7277-235-X. S. 50n.
  2. Skočit nahoru↑ HART, George. Egyptské mýty. Praha : Lidové noviny, 2001. 126 s. ISBN 80-7106-223-5. S. 13n.
  3. Skočit nahoru k:a b VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s.ISBN 978-80-7277-306-0. S. 158.
  4. Skočit nahoru↑ JANÁK, Jiří. Společenstvo Devíti. Pražské egyptologické studie. 2004, s. 45n. Dostupné online. ISSN 1214-3189.

Související články

Externí odkazy

);"">);"">);"">);"">

Webovou stránku snadno a rychle pokorunce Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti
Získejte peníze za příjem emailů a SMS od české společnosti.