Jan Vrba (spisovatel)
Publikováno 10.02.2013 v 08:58 v kategorii Životopisi, přečteno: 416x
Jan Vrba (spisovatel)
Jan Vrba (10. prosince 1889 Klenčí pod Čerchovem – 28. května 1961 Domažlice) byl český lesník, učitel, básník a spisovatel.
Život
Narodil se v učitelské rodině a měl čtyři mladší sourozence. Studium gymnásia v Domažlicích nedokončil, roli v tomto rozhodnutí měla smrt matky (1905) a nový otcův sňatek. Rozhodl se stát lesníkem. Nejdříve byl lesním adjunktem v Zruči nad Sázavou, pak dva roky strávil v lesnické škole v Jemnici na Moravě a v letech 1910–1914 studoval na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. Ve Vídeňském deníku začal poprvé uveřejňovat své žurnalistické práce, první básně mu otiskl v roce 1909 regionální týdeník Obrana Podyjí v Dačicích. Několik prací mu otiskly Šaldovy noviny. Na studia si přivydělával v letech 1911–1912 jako asistent kurzů pro hajné v Berouně. Po začátku války pracoval na lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou a v tomto období mu Právo lidu otisklo několik fejetonů z přírody. V roce 1915 narukoval, ale vojenské služby byl zproštěn. Odešel ze Zruče, aby v Jemnici v letech 1916–1919 učil na tamní lesnické škole a aby se zde oženil se svou studentskou láskou. V roce 1919 se vrátil do rodného kraje, ze školství odešel. Několik povídek mu uveřejnil Zvon, vydal knižně své verše. V letech 1920–1923 byl redaktorem plzeňského časopisu Prameny a také sokolského časopisu v Plzni Na stráži (1920–1921). Mimo to byl redaktorem měsíčníku Pramen. Literatuře se věnoval po zbytek svého života, který prožil v Domažlicích. Zda také ve věku 71 let zemřel. Pochovali jej v rodném Klenčí.
Literární tvorba
Řada knížek se opírá o jeho profesní lesnickou a mysliveckou zkušenost a ty jsou označovány jako cenné dodnes. Posmrtně vydané sebrané spisy obsáhly 76 svazků a zřejmě v té nadprodukci je příčina nepříliš vysoké úrovně mnoha jeho románů z přítomnosti. Bývá nazýván básníkem lesa, stromů a zvěře. V několika knihách se věnoval historii Chodska.
Poezie
Radostné zaslíbení (1914), knížka veršů
Svítání a svět (1924), knížka veršů
Novely, povídkové knížky
Les (1917)
Zahrada gestsemanská (1918), vlastenecká
Sázava (1918)
Knihy československých spisovatelů (1919)
Jitřní lov (1919)
Kniha z přírody (1920)
V poslední stráni (1921)
Bažantnice (1922)
Zelené šero (1922)
Vysoký sníh (1924)
Borovice (1925)
Chromá liška a jiné příhody (1925)
Lesáci (1926)
Divoženky (1926)
Zapomenuté údolí (1926)
Dražinovská hora (1926)
Nejsilnější vášeň (1927)
Mniška (1929)
O myšce hrabalce (1929), pro děti
Madlenka z Pece (1930)
Duše na horách (1931)
Převrat (1932)
Zlatý klíček (1932), pro děti
Otokar Březina a jiní přátelé v mé paměti (1932)
Tajemný svět (1934)
Člověk boží (1917)
Dolina (1917)
Boží mlýny (1919)
Jan Martin Šanda (1920)
Zubřany (1920)
Beranuc dvůr (1924)
Chodsko pod Haltravou (1924)
Chodské rebelie (1924–1926), trilogie
Prokop Veliký (1934), historický dvoudílný
Soumrak Hadlasuc rodu (1929)
Zbytkový statek (1930)
Filmové zpravování
Román Boží mlýny se dočkal filmového zpracování již v roce 1927 (němý film režiséra Bradáče), v roce 1938 byl uveden stejnojmenný film od Václava Wassermana v české a souběžně s jiným hereckým obsazením i v německé verzi. Českou verzi vysílala i Česká televize (naposledy 15. prosince 2008).
Jan Vrba (10. prosince 1889 Klenčí pod Čerchovem – 28. května 1961 Domažlice) byl český lesník, učitel, básník a spisovatel.
Život
Narodil se v učitelské rodině a měl čtyři mladší sourozence. Studium gymnásia v Domažlicích nedokončil, roli v tomto rozhodnutí měla smrt matky (1905) a nový otcův sňatek. Rozhodl se stát lesníkem. Nejdříve byl lesním adjunktem v Zruči nad Sázavou, pak dva roky strávil v lesnické škole v Jemnici na Moravě a v letech 1910–1914 studoval na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. Ve Vídeňském deníku začal poprvé uveřejňovat své žurnalistické práce, první básně mu otiskl v roce 1909 regionální týdeník Obrana Podyjí v Dačicích. Několik prací mu otiskly Šaldovy noviny. Na studia si přivydělával v letech 1911–1912 jako asistent kurzů pro hajné v Berouně. Po začátku války pracoval na lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou a v tomto období mu Právo lidu otisklo několik fejetonů z přírody. V roce 1915 narukoval, ale vojenské služby byl zproštěn. Odešel ze Zruče, aby v Jemnici v letech 1916–1919 učil na tamní lesnické škole a aby se zde oženil se svou studentskou láskou. V roce 1919 se vrátil do rodného kraje, ze školství odešel. Několik povídek mu uveřejnil Zvon, vydal knižně své verše. V letech 1920–1923 byl redaktorem plzeňského časopisu Prameny a také sokolského časopisu v Plzni Na stráži (1920–1921). Mimo to byl redaktorem měsíčníku Pramen. Literatuře se věnoval po zbytek svého života, který prožil v Domažlicích. Zda také ve věku 71 let zemřel. Pochovali jej v rodném Klenčí.
Literární tvorba
Řada knížek se opírá o jeho profesní lesnickou a mysliveckou zkušenost a ty jsou označovány jako cenné dodnes. Posmrtně vydané sebrané spisy obsáhly 76 svazků a zřejmě v té nadprodukci je příčina nepříliš vysoké úrovně mnoha jeho románů z přítomnosti. Bývá nazýván básníkem lesa, stromů a zvěře. V několika knihách se věnoval historii Chodska.
Poezie
Radostné zaslíbení (1914), knížka veršů
Svítání a svět (1924), knížka veršů
Novely, povídkové knížky
Les (1917)
Zahrada gestsemanská (1918), vlastenecká
Sázava (1918)
Knihy československých spisovatelů (1919)
Jitřní lov (1919)
Kniha z přírody (1920)
V poslední stráni (1921)
Bažantnice (1922)
Zelené šero (1922)
Vysoký sníh (1924)
Borovice (1925)
Chromá liška a jiné příhody (1925)
Lesáci (1926)
Divoženky (1926)
Zapomenuté údolí (1926)
Dražinovská hora (1926)
Nejsilnější vášeň (1927)
Mniška (1929)
O myšce hrabalce (1929), pro děti
Madlenka z Pece (1930)
Duše na horách (1931)
Převrat (1932)
Zlatý klíček (1932), pro děti
Otokar Březina a jiní přátelé v mé paměti (1932)
Tajemný svět (1934)
a další
Člověk boží (1917)
Dolina (1917)
Boží mlýny (1919)
Jan Martin Šanda (1920)
Zubřany (1920)
Beranuc dvůr (1924)
Chodsko pod Haltravou (1924)
Chodské rebelie (1924–1926), trilogie
Prokop Veliký (1934), historický dvoudílný
Soumrak Hadlasuc rodu (1929)
Zbytkový statek (1930)
Filmové zpravování
Román Boží mlýny se dočkal filmového zpracování již v roce 1927 (němý film režiséra Bradáče), v roce 1938 byl uveden stejnojmenný film od Václava Wassermana v české a souběžně s jiným hereckým obsazením i v německé verzi. Českou verzi vysílala i Česká televize (naposledy 15. prosince 2008).
