Jupiter (mytologie)
Publikováno 21.12.2014 v 19:29 v kategorii Náboženství a ostatní, přečteno: 138x
Jupiter (mytologie)
| Jupiter | |
|---|---|
 Jupiter et Thétis od Jeana Ingrese, 1811 | |
| další jména | Iuppiter |
| význam | nebeské božstvo, vládce panteonu |
| původ | římský |
| oblast uctívání | Římská říše |
| období uctívání | cca. 800 př. n. l. až 500 n. l. |
| centrum kultu | Řím |
| je nejvyšší Římský bůh |
Jupiter (latinsky Iuppiter; v češtině nepravidelné skloňování Jupiter, Jova, Jovovi, Jova, Jove, Jovovi, Jovem[1]) je římská obdoba řeckého boha Dia. Byl nejvyšší z bohů. Z počátku byl spojován především s živly. Byl pánem nebes, hromů a blesků, později mu byla ještě připsána role ochránce Římské říše a zákonů.
Římané věřili, že jeho náklonnost je významným momentem ve válce, neboť byl označován za dárce vítězství, a tak se snažili naklonit si jeho přízeň především pořádáním her v cirku.
Jeho manželka byla nejvyšší bohyně Juno.
V polovině září se konaly slavnosti na Jovovu počest, skládající se z obětí, slavnostních průvodů a her v cirku. Kult Jova, s kterým často splývaly různé kulty bohů východních náboženství, přetrval až do dob raného křesťanství. Největší, nejstarší, nejhonosnější a nejdůležitější chrám zasvěcený Jovovi spolu s Junonou a Minervou stál na Kapitolu (zachován pouze ve fragmentech základů Kapitolského muzea).
Původ
Jupiter je původem indoevropské božstvo nebes. Výraz je odvozen od indoevropského kořene Djaus a má paralelu ve jménech Deus, Jupiter (řím.),Zeus pater(řec.), Djaus Pitar (védský Nebeský otec), Týr (germ.) aj.
Nacházíme u něj atribut ztracené ruky, při jeho slavnostech byl představován mužem jedoucím na voze s v hávu zakrytým pravým předloktím, tak jako u jeho germánské podoby Tyra a dále také Sabazia, frýžského boha , který byl zobrazován s bronzovou pravou rukou zdobenou symboly dobrotivosti a laskavosti.
Ve védách se v jeho podobě Djaus Pitar jedná o původně nejstarší božstvo, v mnoha indoevropských náboženstvích byl později zastíněn původně nižšími božstvy (Odinem u severních germánských národů, Indrou u indů) a nebo si udržel vůdčí postavení v trojici nejvyšších božstev (keltský Teutatis, baltský Dievs, římský Jupiter a řecký Zeus). Ve slovanském panteonu se pravděpodobně projevil jako Svarog, základem jehož jména je indoevropské svar (světlo), souvisí i se sanskrtským výrazem svarga (nebe) a íránským hvar (slunce).
Odkazy
Reference
- Skočit nahoru↑ Jupiter [online]. Astronomia, [cit. 2014-06-01]. Dostupné online. (česky)
Související články
Obrázky, zvuky či videa k tématu Iupiter ve Wikimedia Commons
