ŠumavaO šumavě a šumavských městech vesnicích a obyvatelých o přírodě

Laima

Publikováno 21.12.2014 v 19:26 v kategorii Náboženství a ostatní, přečteno: 50x

Laima

Laima či Laimija či je baltská bohyně osudu a porodu. Přímé zmínky o ní se zachovali pouze v litevském a lotyšskémprostředí, ale je pravděpodobné že byla známa i Prusům a Jatvjažanům.[1] Její jméno je spojováno s litevským láimė alotyšským laĩma „štěstí, osud“ a pruským laimiskan „bohatý“.[1]

Poprvé je zmíněna v díle Historia Lettica Paula Einhorna z roku 1649 jako lotyšská bohyně slovy „Zvláště pak je od ženského pokolení, především pak od těhotných nebo šestinedělek, uctívána a vzývána Laima, to jest Fortuna nebo bohyně štěstí; pomáhá rodičkám v obtížných porodech a je snad totéž, co Iuno Lucina...“[2] V litevském kontextu je Laima poprvé zmíněna ve výčtu božstev v díle Ad plebem Lituanicam z roku 1666.[2]Matthaeus Praetorius v díle Deliciae Prussicae roku1698 tuto bohyni uvádí ve výčtu nebeských bohů, píše o tom jak je její kult splývá s kultem Panny Marie a také píše „Laimele je bohyně porodu, kterou vzývají, když se má nějaká šestinedělka nebo dítě uzdravit.“[2] Dále se objevuje jako bohyně štěstí a porodu v litevských slovnících z 18. století.

Ve folklóru Litevců a Lotyšů Laima, na rozdíl od kronikářské tvorby, jako bohyně štěstí nevystupuje. Důvodem pravděpodobně je že autoři písemných pramenů byli ovlivněni znalostí klasické mytologie, kde bohyně osudu Fortuna figuruje i jako bohyně štěstí.[3] Laima ve starších lidových představách osud pouze zná, až později se začalo věřit že jej i určuje a v lotyšském folklóru je také nazývána mana mūža licējiņa „ustanovitelka mého věku". Díky tomu že spolupracuje sDeivasem, taktéž vládcem osudu, objevovala se v lotyšském folklóru jako nebeské božstvo, ale původně je nejspíše bohyní rodiček.[3]

Kvůli svému spojení s porodem se věřilo že se zjevuje a má největší moc v sauně, kde bylo u Baltů zvykem rodit. Její atributy, nůž, klíče a tkaný pás, jsou také předměty spojené s porodem. V některých dainách vystupuje s rozpuštěnými vlasy, které symbolizují zbavení se překážek příchodu dítěte na zem, nebo s pokrývkou hlavy, kterou rozpostírá rodičce na zem. Měla také funkci bohyně žen a jejich typické činnosti, tkaní. V lotyšském folklóru se Laima někdy vyskytuje v podobě slepice, toto zvíře, někde i ovce, jí také bylo obětováno, a to až do poloviny 19. století.[1] V lidových ornamentech byla zpodobňována jako smrková větvička či kříž.

Odkazy

Reference

  1. Skočit nahoru k:a b c BĚTÁKOVÁ, Marta Eva; BLÁŽEK, Václav. Encyklopedie baltské mytologie. Praha : Libri, 2012. ISBN 978-80-7277-505-7. S. 104.
  2. Skočit nahoru k:a b c BĚTÁKOVÁ, Marta Eva; BLÁŽEK, Václav. Encyklopedie baltské mytologie. Praha : Libri, 2012. ISBN 978-80-7277-505-7. S. 102.
  3. Skočit nahoru k:a b BĚTÁKOVÁ, Marta Eva; BLÁŽEK, Václav. Encyklopedie baltské mytologie. Praha : Libri, 2012. ISBN 978-80-7277-505-7. S. 103.

Webovou stránku snadno a rychle pokorunce Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti
Získejte peníze za příjem emailů a SMS od české společnosti.