Mesiáš (hebrejsky מָשִׁיחַ‎‎, mašiach, v doslovném významu: „pomazaný“; arabsky المسيح‎‎, aramejsky משיחא‎‎) v judaismuznamená v prvé řadě osobu zasvěcenou svatým olejem k úkolům stanoveným Bohem, ať už jde o krále, kněze neboproroka. V současnosti je označení mesiáš používáno v těchto hlavních kontextech:

• V kontextu judaismu odkazuje na očekávaného krále z rodu Davidova, kterého předpověděl Izajáš, který bude vládnout židovskému národu během mesiášského věku.
• V obecné rovině, znamená jakéhokoliv spasitele nebo osvoboditele světa.
• V kontextu křesťanství odkazuje k Ježíši Nazaretskému, kterého křesťané označují jako Krista (řecky Χριστος, doslova „pomazaný“).
• V kontextu islámu může odkazovat na mahdího, považovaného některými, zvláště pak šíitskými, skupinami za spasitele světa.
• 
  

Etymologie

Samotné slovo „mesiáš“ pochází z hebrejského slova מָשִׁיחַ [mašiach], přesněji z jeho řecké podoby Μεσσίας [messias], které znamená „pomazaný olejem“ (od hebr. משח – pomazat). Oliva a olej byly jedním ze symbolů života ve starověku a olivová ratolest je od antiky až dodnes celosvětovým symbolem míru. Oliva společně s menorou je jedním ze symbolů starověkého i novodobého Izraele. Privilegium pomazání olejem bylo ve starověkém Izraeli vyhrazeno pouze kněžím, kteří vykonávali službu v Chrámu a později králům. Pomazaný král se stává adoptivním Božím synem, jeho legálním zástupcem na zemi.^[zdroj?] Slovo mašiach se poté začalo chápat zcela odlišně, a to v tom smyslu, že pomazání pochází přímo od Boha a je zprostředkováno prorokem nebo knězem, kteří jsou sami z Boží vůle pomazáni.^[zdroj?]

Mesiáš ve Starém zákoně

Židé a judaismus
Židé • Judaismus • Kdo je Žid
Ortodoxní • Konzervativní (Masorti) Progresivní (Reformní - Liberální) •Ultraortodoxní Samaritáni • Falašové • Karaité
Etnické skupiny a jazyky
Aškenazim • Sfaradim • Mizrachi Hebrejština • Jidiš • Ladino • Ge'ez •Buchori
Populace (vývoj)
Evropa • Amerika • Asie • Afrika • Austrálie
Náboženství
Bůh • Principy víry v judaismu • Boží jména 613 micvot • Halacha • Noemovy zákony Mesiáš • Eschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie Cdaka • Musar • Vyvolenost Chasidismus • Kabala • Haskala
Náboženské texty
Tóra • Tanach • Mišna • Talmud • Midraš Tosefta • Mišne Tora • Šulchan aruch Sidur • Machzor • Pijut • Zohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
Obřízka • Pidjon ha-ben • Simchat bat • Bar micva Šiduch • Svatba • Rozvod (Get) • Pohřeb Kašrut • Židovský kalendář • Židovské svátky Talit • Tfilin • Cicit • Kipa Mezuza • Menora • Šofar • Sefer Tora
Významné postavy židovství
Abrahám • Izák • Jákob • Mojžíš Šalomoun • David • Elijáš • Áron Maimonides • Nachmanides • Raši Ba'al Šem Tov • Ga'on z Vilna • Maharal
Náboženské budovy a instituce
Chrám • Synagoga • Ješiva • Bejt midraš Rabín • Chazan • Dajan • Ga’on Kohen (kněz) • Mašgiach • Gabaj • Šochet Mohel • Bejt din • Roš ješiva
Židovská liturgie
Šema • Amida • Kadiš Minhag • Minjan • Nosach Šacharit • Mincha • Ma'ariv • Musaf
Dějiny Židů
starověk • středověk • novověk
Blízká témata
Antisemitismus • Gój • Holocaust • Izrael Filosemitismus • Sionismus Abrahámovská náboženství
z • d • e

Eschatologické pasáže ve Starém zákoně

V Bibli se ani jednou slovo „mesiáš“ nevyskytuje v souvislosti s eschatologií nebo se spasitelem. V Bibli naopak nalézáme řadu eschatologicky zabarvených textů a prorockých rčení, ve kterých se sice mesiáš nevyskytuje, ale bývají vykládány^[kdo?] eschatologicky.^[1][2][3]

Esejci

Související informace naleznete také v článku Esejci.

Esejská eschatologie

Hlavní náplní učení Esejců byla idea souboje mezi dobrem a zlem. Zakladatel sekty, nazývaný v esejských pramenech „Učitel spravedlnosti“, nejprve pravděpodobně emigroval z Judska k Damašku, a poté odvedl své žáky do sídliště v Kumránu u Mrtvého moře, aby se tam připravili na konec dní, po kterém se budou moci do Jeruzaléma vrátit. Později se jejich společenství přeměnilo v uzavřenou komunitu, čekající na konec světa. Žili v ústraní, ve městech pro sebe měli oddělené čtvrti, odsuzovali oficiální kult, Saduceje iFarizeje. Velké popularitě se v jejich společenství těšilo proroctví Izajášovo aEzechielovo.

Jejich eschtaologie jako představa souboje mezi silami dobra a zla, je v podstatě shodná s eschatologickými představami perského zoroastrismu. Pro Esejce byl největším protivníkem „Zločinný kněz“ (pravděpodobně Alexander Janaeus neboJan Hyrkán), vůdcem esejské komunity pak „Učitel spravedlnosti“ (možná kněz, jehož návrat Esejci očekávali) - ten není nikde označován jako král a není považován za Davidova potomka. Mesiáš sám bude pocházet z Davidova rodu. Jedná se o tzv. mesiášskou diarchii, kdy pomazaným králem bude mesiáš z rodu Davidova, doprovázen pomazaným veleknězem z rodu Cadokova. Tím bude obnovena rovnováha a nastolena vláda blahobytu jako za časů zakladatelů těchto dvou rodů. Závěrečnou bitvu mezi Syny světla a Syny temnoty povede ovšem sám Hospodin.

Mesiáš a eschatologie v rabínském judaismu

Související informace naleznete také v článku Židovská eschatologie.

Proces, který probíhal neuspořádaně již od doby krátce před zničením Chrámu, byl úspěšně završen ve 2. stol. n.l. Kromě potřeby dát židovství jasný rámec a oporu, která by mohla pomoci v pozdějším ideologickém souboji mezi židovstvím,křesťanstvím a islámem i bez existence takových institucí jako Chrám čiSanhedrin, zde šlo i o preventivní opatření namířené proti falešným mesiášům a prorokům. Judaismus neměl v době Druhého chrámu žádnou jednotnou představu o postavě mesiáše. V samotné Mišně a Toseftě se výraz mesiáš v eschatologickém slova smyslu nevyskytuje. Mnohem více zmínek o mesiáši nalézáme v Gemaře.

Mesiáš, syn Davidův, a Mesiáš, syn Josefův

V eschatologii raného rabínského judaismu se objevuje také postava druhého Mesiáše. Mesiáš z Davidova rodu zůstává na své pozici vládce Izraele, avšak do popředí se dostává Mesiáš bojující, z rodu Josefova, stejně jako Jozue, který obsadil zemi izraelskou. Tento mesiáš v boji umírá, ale později je znovu oživen při příchodu mesiáše z rodu Davidova, který završí konečné vítězství. První jednoznačné zmínky o této doktríně se vyskytují v Gemaře a v targumech. Joseph Klausner se domnívá, že se idea druhého Mesiáše objevuje až po povstání Bar Kochby jako výsledek snahy vlít do srdce národa novou naději. Druhý mesiáš také může odkazovat na znovusjednocení deseti ztracených kmenů.

Dny Mesiáše a „Svět, jenž přijde“

Rabíni rozlišovali mezi obdobími „dny Mesiáše“ a „světem, jenž přijde“. Dny Mesiáše označují dobu, po kterou bude na zemi působit Mesiáš, který jako smrtelný člověk má ale zemřít, a po jeho smrti se svět promění a nastane dlouho očekávaný „svět, jenž přijde“. Během vlády Mesiáše dojde k vybudování Chrámu, shromáždění deseti ztracených kmenů azmrtvýchvstání. Jiná situace je již ohledně Budoucího světa, neboť to je stav, ve kterém nebude platit nic z toho, co známe nyní. Tento svět bude natolik jiný, že rabíni se o něm příliš neodvažovali diskutovat.

Shrnutí pohledu judaismu

Judaismus vyhlašuje, že záměr, který Bůh sleduje při aktu stvoření našeho vezdejšího světa, se stane zjevným, až nastane poslední věk, věk míru a jednocení. Tato idea nachází svůj výraz v konceptu spasitele, seslaného mesiáše. Na základě toho, jak popisuje mesiáše kniha Daniel ^[4], většina židů zpočátku "očekávala nejasně definovanou nebeskou postavu" ^[5]. V současné době je mesiáš židovským povědomím chápán spíše jako pouhý lidský jedinec, který bude vyslán Bohem a objeví se na zemi buď tehdy, až si to lidstvo svým chováním vyslouží, nebo po uplynutí doby, kterou Bůh tomuto světu vyměřil. Tento mesiáš se má stát klíčovou postavou při obnovování plné národní a náboženské autonomie židovského národa. Mesiášovy dny zde nastanou tehdy, až se pozemský život prosytí jasným uzřením své jednoty s Bohem a s Jeho účelem. Ve spisech autorů, patřících k reformnímu hnutí uvnitř judaismu, lze vysledovat tendenci k odmítání zejména osobnostního aspektu příchodu mesiáše; spíše se v něm zdůrazňuje představa nástupu mesiášského věku jako závěrečného „zlatého věku“ světových dějin.^[6]

Křesťanský pohled

Související informace naleznete také v článku Ježíš Kristus.

Mesiáš je v křesťanství jeden z nejdůležitějších titulů, kterými je nazýván Ježíš z Nazareta. Řecké Χριστός (Christos) je v překladu Starého zákona ekvivalentem pro hebrejské mašíach a znamená „pomazaný“ v tom nejširším smyslu, především však jako kněz nebo král, což byly úřady, do nichž se vstupovalo skrze pomazání olejem. V pozdějším starozákonním židovství se mašíach (počeštěně mesiáš) staleschatologickým očekávaným „Božím pomazaným“ ve smyslu ideálního krále avelekněze.

Pro křesťanské věřící je tímto očekávaným mesiášem Ježíš z Nazareta. Proto mu od počátku přisuzují tento titul, který v Novém zákoně najdeme v řecké podobě - Χριστός, christós, počeštěně Kristus. Za pomazání u Ježíše považují jeho křest vJordánu, kdy na něho sestoupil Duch Svatý v podobě holubice (srov. Mt 3,12-15 a Lk 3,21-22; s tím ovšem rozhodně nesouhlasí pravoslavní, kteří tvrdí, že Ježíš se jako Kristus čili Pomazaný již narodil). Jako titul je používán např. v Sk 9,22 (svými důkazy, že Ježíš je Kristus (= Mesiáš), přiváděl do úzkých damašské židy, Sk 17,3; Sk 26,23 nebo Flp 2,11 (každý jazyk aby vyznával: Pán Ježíš je Kristus [= Mesiáš] - možno přeložit několika způsoby). Ježíš je tak považován za očekávanéhodavidovského krále, za Božího pomazaného, ze konečného velekněze (List Židům), kterého předpovídali starozákonní proroci, naplněním všech nadějí.

Od tohoto titulu je odvozeno i slovo křesťan, tj. „kristovec“, ten, kdo vyznává Ježíše jako Krista, Mesiáše a svůj život podřizuje Jeho učení a příkladu.

Velmi rychle se však z titulu stala součást vlastního jména, a tak je už ve většině Nového zákona titul Kristus používán jako Ježíšovo vlastní jméno. V tomto smyslu je známe i my dnes. Na skutečný původ tohoto jména nás může upomenout např. arabská verze, znějící iású' al-masíh, a označení křesťana jako al-masíhí, „mesiášovec“.

Odkazy

Reference

1. Skočit nahoru↑ Nu 24:17: A vyjde hvězda z Ja'akova, povstane žezlo z Izraele
2. Skočit nahoru↑ Gn 49:10: Nikdy nebude žezlo odňato Judovi
3. Skočit nahoru↑ Iz 7:14: Hle, dívka počne a porodí syna, a nazve ho jménem Imanu El
4. Skočit nahoru↑ Da 7, 13 (Kral, ČEP)
5. Skočit nahoru↑ MUCH, Theodor. Kdo zabil rabiho Ježíše?. Praha : VOLVOX GLOBATOR, 2011. ISBN 978-80-7207-825-7. S. 40.
6. Skočit nahoru↑ Lancaster, B. Judaismus. Knižní klub Ikar, Praha, 2000. 247 s. ISBN 80-7202-704-2, str.23

Literatura

• Schubert, Kurt: Židovské náboženství v proměnách věků, Vyšehrad, 2002. 288 s. ISBN 80-7021-303-5
• LANCASTER, Brian. Judaismus. Praha : Knižní klub Ikar, 2000. 247 s. ISBN 80-7202-704-2.
• NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.
• Scholem, Gershom: Messianic Idea in Judaism, Schocken Books, 1995. ISBN 978-0-8052-1043-9

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Mesiáš v Ottově slovníku naučném na Wikizdrojích