Pačamama
Pačamama v kosmologii Inků, Juan de Santa Cruz Pachacuti Yamqui Salcamayhua (1613).
význam	chtonická bohyně země a plodnosti
původ	incký
oblast uctívání	Andy
období uctívání	cca. 400 př. n. l. až současnost
v novodobém pojetí často splývá s Pannou Marií

Pačamama, někdy též Pača-Mama či Pachamama (kečuánsky a aymarskyPachamama^[1]), je původně inckou, chtonickou bohyní plodnosti, která dohlíží nad setbou a sklizní, může ale také způsobovat zemětřesení. V kečuánštině aajmarštině znamená její jméno „Matka Země“ (pacha = země, mama = matka). Příchod křesťanů do Latinské Ameriky částečně překryl kult PačamamyPannou Marií.

Podle incké mytologie je jejím otcem bůh-stvořitel Virakoča, sestrou měsíční bohyně Mama Kuila a bratrem sluneční bůh Inti.^[2] Jako její manžel byl uváděn bůh-stvořitel Pačakamak (v pozdějším období někdy ztotožňovaný s Virakočou)^[2] nebo Inti. Jejím posvátným zvířetem je lama.

I přes značné rozšíření křesťanství v Andách je díky dualismu domorodých obyvatel Pačamama stále uctívána a to hlavně rolníky a pastevci na venkově. Pačamama je uctívana každý den. Toto uctívání se jmenuje challa. Jednou ročně se pak slaví „Martes de Challa“, kdy lidé pálí jídlo, svíce a další zápalnéobětiny. U těchto oslav se často vyskytují i místní šamani nazývaní „yatiri“. Festival se koná po karnevalu a jeden den před Popeleční středou.

Reference

1. Skočit nahoru↑ qu.wikipedia.org - heslo "Pachamama" v kečuánské Wikipedii
2. ↑ Skočit nahoru k:a b Jordan, Michal. Encyklopedie bohů. Přeložila Radka Edererová. Praha: Volvox globator, 1997.