Roráty
Publikováno 16.12.2014 v 19:44 v kategorii Náboženství a ostatní, přečteno: 98x
Roráty



Roráty (z latinského rorate „rosu dejte“) představují specifickou podobu rannímariánské mše v době adventní. Typické české liturgické zpěvy, které rorátní mši doprovázejí, nemají v evropské kultuře obdobu.[1] Pro roráty je příznačné střídáníchorálního zpěvu a menzurálních písní coby komentáře chorálního tématu.
Označení „roráty“ pochází od mešního introitu 4. neděle adventní. Začíná se slovy: „Rorate coeli desuper“ (rosu dejte, nebesa, shůry). Původ rorátních mší lze hledat v době vlády Karla IV. Panovník zavedl celoroční praxi votivních mší k Panně Marii. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, a to zvláště v prostředíutrakvistickém. Dosáhla svého vrcholu v 16. století. Rorátní zpěv provozovala zvláště literátská bratrstva. Rušení bratrstev za josefínských reforem roku 1783znamená také úpadek rorátů jako takových. Od 20. století až do současné doby probíhají snahy alespoň o částečnou obnovu tradice rorátů.
Odkazy
Související články
Literatura
- Nedělní roráty: Šmíd, F. [výběr, přepis 1968], Šmíd, O. [ed.], 2010, 32 stran. více na http://mesnizpevy.cz
- Rorate: české adventní zpěvy 16. století. Šmíd, F. [ed.]. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003. ISBN 80-7192-617-5.
- Orel, Dobroslav. Staročeské roráty. Slova upravil Vladimír Hornof, harmonisoval Václav Vosyka. Praha: Školní nakladatelství, 1940. Zvláštní otisk z „Českého kancionálu“ č. 1. 96 stran.
- http://boromejky.cz/44audioarchiv/44.html#roraty
Reference
Externí odkazy
Slovníkové heslo roráty ve Wikislovníku
- Roráty - historie a současnost
- Schola Týnského chrámu: nahrávka staročeských rorátních zpěvů
- Jak zachovat a oživit poklady rorátů? – článek Pavla Šmolíka, Katolický týdeník 49/2008