ŠumavaO šumavě a šumavských městech vesnicích a obyvatelých o přírodě

Rožmberkové

Publikováno 12.08.2011 v 17:11 v kategorii Významné rody, přečteno: 1072x

Rožmberkové

Vítek z Prčice se svými syny

Rožmberkové byli starý český šlechtický rod z rozrodu Vítkovců.

Historie



Rožmberský erb

Praotec vítkovského rodu Vítek z Prčice zemřel v roce 1194 a podle legendy měl pod hradem Rožmberkem rozdělit své panství mezi svých pět synů, kteří poté založili vlastní rodové linie. Za zakladatele rodu Rožmberků je považován Vítkův syn Vítek III. z Prčice a Plankenberka. Jméno tato větev Vítkovců získala nejspíš podle hradu Rožmberk, který založil jeho syn Vok I. z Rožmberka. Tento hrad zase nejspíš získal jméno podle růže, která byla v různých barevných provedeních znakem všech Vítkovců.

Postupem času vzrůstala moc a majetek tohoto rodu. Tomu napomohlo nejen dědictví po jiné větvi Vítkovců - rodu pánů z Krumlova (např. Zvíkov) v roce 1302, ale také zásada dědičnosti statku pro nejstaršího syna, čímž se zabránilo dělení majetku. Postupem času tak došlo k vytvoření tzv. dominia, které bylo pevně urbanizováno, mělo své purkrabství, vlastní urbář. Vznikla zde tzv. Rožmberská kniha, což je nejstarší česky psaná odborná práce právního charakteru.

Základy největšího panství v českém státě vznikly na přelomu 12. a 13. století, kdy se vytvořila důležitá rodová centra, např. Prčice, Vyšší Brod, Soběslav, Veselí nad Lužnicí či hrad Blankenberg v Horních Rakousích, kde vznikla další panství, která se zrodila i ve Slezsku či na Moravě. Později přidali Nové Hrady, Třeboň, Strakonice, Sedlčany a další panství na Plzeňsku a dalších částech země.



Rožmberský náhrobek nad rodovou hrobkou (Vyšší Brod)

Oldřich II. († 1462) jako schopný politik z pozadí řídil jednání po smrti Ladislava Pohrobka, snažil se zvednout prestižní postavení rodu paděláním majestátu z roku 1360.

Oldřichův syn, Jindřich IV., se stal vrchním hejtmanem ve Slezsku, další Oldřichův syn, Jošt II., působil jako velmistr řádu johanitů a vratislavský biskup.

Rožmberkové patřili k mocenské elitě, která se často byla schopna postavit moci krále. Zastávali vysoké funkce, působili jako místodržící, nejvyšší komorníci i maršálové, nevyhýbali se duchovním hodnostem. V 16. století zaujímal rožmberský vladař nejpřednější místo v hierarchickém systému české šlechty. V II. polovině 16. století drželi Roudnici, Bechyni, Vimperk a Libeň u Prahy.

Mimo české země byly představitelům Rožmberků prokazovány pocty vyhrazené knížatům, v samotných Čechách však z důvodu konzervativní politiky Rožmberkové lpěli na titulu pán. O Vilémovi z Rožmberka (1535-1592) se dokonce roku 1573 uvažovalo jako o kandidátovi na polský trůn. Předtím vykonával funkci nejvyššího komorníka, patřil mezi čelní představitele českých stavů, od roku 1570 byl nejvyšším purkrabím. Byl čtyřikrát ženatý s členkami významných evropských rodů, Kateřinou Brunšvickou z roku Welfů, Žofií Braniborskou z Hohenzollernů, Annou Marií Bádenskou a Polyxenou z Pernštejna. Přesto nezplodil potomka a dědictí připadlo jeho bratru Petru Vokovi. Jejich majetku se vyrovnaly pouze rody, jako byli Pernštejnové, ale i ti jenom v určitých obdobích. Není u nás rod, který by se ve středověku mohl poměřovat s tímto rodem.

Posledním potomkem rodu byl Petr Vok, který zemřel roku 1611 a který kvůli dluhům musel prodat dvě třetiny rodového majetku, například císař Rudolf II. od nich koupil Český Krumlov, proto se novým sídlem Rožmberků stala Třeboň. I přes dluhy patřili k nejbohatší české šlechtě. Po jeho smrti rodové jmění podle smlouvy připadlo Švamberkům, na jednonotu dominia navázali Eggenberkové a později Schwarzenbergové.

Seznam pohřbených ve Vyšším Brodě

Většina příslušníku rodu je pohřbena v cisterciáckém klášteře Vyšší Brod, část v klášterním kostele sv. Jiljí v Třeboni.
Vok I. z Rožmberka
Vítek II. z Příběnic
Eliška z Dobrušky
Jindřich I. z Rožmberka
Johanka z Rožmberka
Viola Těšínská
Petr I. z Rožmberka
Kateřina z Vartemberka (1355)
Markéta z Rožmberka
Jošt I. z Rožmberka
Alžběta z Vartemberka
Oldřich I. z Rožmberka
Barbora ze Schaunberga
Anežka z Wallsee
Jindřich III. z Rožmberka
Alžběta z Kravař
Jindřich IV. z Rožmberka
Oldřich II. z Rožmberka
Jan II. z Rožmberka
Anna Hlohovská
Jindřich V. z Rožmberka
Alžběta z Kravař a ze Strážnice
Vok II. z Rožmberka
Oldřich III. z Rožmberka
Petr IV. z Rožmberka
Jindřich VII. z Rožmberka
Bohunka ze Starhemberku
Ferdinand Vok z Rožmberka
Jan III. z Rožmberka
Jošt III. z Rožmberka
Petr V. z Rožmberka
Kateřina Brunšvická
Anna z Rogendorfu
Žofie Braniborská z Hohenzollernu
Kateřina z Ludanic
Petr Vok z Rožmberka

Seznam pohřbených v Třeboni
Jan I. z Rožmberka
Kateřina z Vartemberka
Johana z Rožmberka
Anežka z Rožmberka
Jindřich VI. z Rožmberka

Erb
V erbu je červená růže. Vilém Rožmberk přidal červeno-stříbrné kosmé pruhy, které měli upozorňovat na údajnou příbuznost s italský rodem Ursiniů.

Příbuzenstvo´

Spojili se s Vartenberky, pány z Kravař, z Lipé, Liechtensteiny, Bavory ze Strakonic, Roggendorfy či pány z Hlohova.


Vok I. z Rožmberka


Vok z Rožmberka na idealizovaném obraze ve Vyšebrodském klášteře
Příbuzenstvootec Vítek z Blankenberga
manželka Hedvika ze Schaunberga
syn Jindřich I. z Rožmberka
syn Vítek II. z Příběnic

Vok I. z Rožmberka, "Woko de Rosenberch" († 3. června 1262 Štýrský Hradec) byl významný český šlechtic z rozrodu Vítkovců a zakladatel hradu Rožmberk, podle něhož se jeho potomstvo nadále psalo.

Vok byl synem Vítka a vnukem zakladatele Vítkovců Vítka z Prčice. Poprvé je zmiňován v listinách Václava I. z 22. června 1250 jako "Woko de Rosenberch", kde se lze dočíst nejenom o Vokovi I., ale i o rodovém sídle, tedy o Rožmberku nad Vltavou.

Kariéra dvořana
Poté, co Přemyslovci získali rakouské země, zastával Rožmberk funkci nejvyššího maršálka Království českého, v které je doložen již roku 1255, kdy se zúčastnil křížové výpravy Přemysla Otakara II. do Pruska. Roku 1256 se Vok z Rožmberka dostal s ozbrojenými oddíly až k městu Burghausen a v téže době byl také jmenován hejtmanem v Horních Rakousích. Roku 1257 se zúčastnil nečekaného vpádu českého vojska do Bavorska, ale v bitvě u Mühldorfu došlo k proboření mostu na řece Inn a tak se za slib volného odchodu vzdal. Koncem roku 1260 získal od krále za věrné služby hrabství Raabs. Aktivní účast ve vítězné bitvě u Kressenbrunu vynesla Vokovi hejtmanství ve Štýrsku.

Účast v bitvě u Lávy zapřičinila zaznamenání Rožmberka a jeho honosného doprovodu v díle Fürstenbuch vídeňského měšťana Janse Enikela.

Dále se z jeho života a jeho činů mnoho nedochovalo. Zachovaná je např. listina z června 1260 (Vokovo potvrzení založení Vyšebrodského kláštera), listina z května 1261 (rozšíření majetku vyšebrodského kláštera) a závěť sepsaná ve Štýrském Hradci (originál je uložen v Státním oblastním archívu v Třeboni).

Jedinou známou Vokovou manželkou byla Hedvika ze Schaunberga, vdova po Jindřichu z Kuenringu. Byla to zřejmě právě Hedvika, která měla podíl na založení Vokovy cisterciácké fundace ve Vyšším Brodě. Nově založený klášter měl jako mateřský klášter rakouský Wilhering z kraje ovládaného Schaunbergy.

Vok I.


Eliška z Dobrušky

Rožmberský rodový klášter Vyšší Brod
Příbuzenstvobratr Jan z Dobrušky
manžel Jindřich I. z Rožmberka
syn Petr I. z Rožmberka
dcera Johanka z Rožmberka
dcera Markéta z Rožmberka
dcera neznámého jména

Eliška z Dobrušky (? - 22. leden 1307) - manželka Jindřicha I. z Rožmberka poněkud nejasného rodového původu.

Eliščin původ dokládá vlastně jediná listina z roku 1354, ve které se uvádí u jejího syna Petra jako strýc Jan z Dobrušky. Z manželství s předním královským dvořanem měla čtyři děti, z nichž byl jediný syn Petr I. z Rožmberka. Eliška z Dobrušky byla pohřbena v rodovém cisterciáckém klášteře Rožmberků ve Vyšším Brodě.


Jindřich I. z Rožmberka


Rožmberský erb v klášteře Vyšší Brod
Příbuzenstvootec Vok I. z Rožmberka
matka Hedvika ze Schaunberga
bratr Vítek z Příběnic
manželka Eliška z Dobrušky
syn Petr I. z Rožmberka
dcera Johanka z Rožmberka
dcera Markéta z Rožmberka
dcera neznámého jména

Jindřich I. z Rožmberka († 4. červenec 1310) byl synem Voka z Rožmberka a Hedviky ze Schaumberga a zároveň prvním doloženým Jindřichem v rožmberském klanu. Jméno Jindřich pravděpodobně získal po dědečkovi z matčiny strany. Otec Vok zemřel 3. června 1262 a o oba nezletilé Rožmberky se starala matka, která byla zároveň i jejich poručnicí.

Vztahy s Přemyslem Otakarem II. a Závišem z Falkenštejna
Mladičký Jindřich i s bratrem Vítkem a dalšími členy rodu Vítkovců a Schaumbergů z matčiny strany následovali příkladu svého příbuzného Záviše z Falkenštejna a Boreše z Riesenburka a byli v opozici vůči svému králi. Rožmberskou opozici Přemysl Otakar II. rázně utnul na konci roku 1277, kdy proběhlo královské vojenské tažení do jižních Čech. Oba mladé Rožmberky vzal král na milost a Jindřich se pravděpodobně zúčastnil v srpnu 1278 bitvy na Moravském poli, kterou na rozdíl od českého krále přežil.


V květnu 1283 se z braniborského zajetí konečně vrátil do vlasti mladinký následník Václav II. a po pár měsících za ním přijela i matka Kunhuta se svým milencem, kterým nebyl nikdo jiný než Záviš z Falkenštejna. Záviš se stal Václavovým otčímem a zároveň rádcem a učitelem. Mnoho členů vítkovského rodu získalo za doby Falkenštejna na hradě dvorské úřady. Jindřich z Rožmberka ne, ale nadále Falkenštejna podporoval. Falkenštejnova hvězda začala pomalu zapadat po příchodu nové královny Guty Habsburské a Závišově novém sňatku s uherskou princeznou Alžbětou. Roku 1288 byl Záviš zatčen a v roce 1290 popraven.

Jindřich z Rožmberka se poté s králem opět smířil a roku 1301 obdržel funkci nejvyššího komorníka. Po vymření pánů z Krumlova roku 1302 obdržel od krále i nárok na krumlovské panství, kam později Rožmberkové přesunuli hlavní sídlo svého rodu. Rožmberk byl věrným poddaným Václava II. až do královy smrti v roce 1305.

Podpora habsburské kandidatury
Po vymření Přemyslovců Václavem III. roku 1306 patřil Jindřich z Rožmberka mezi straníky kandidatury Rudolfa Habsburského. Rudolf zemřel po necelém roce vlády při tažení proti odbojnému Bavorovi ze Strakonic. Králova nečekaná smrt nijak nezměnila Rožmberkovo smýšlení o vhodnosti habsburské krve na českém trůně a podporoval i neúspěšnou kandidaturu mladšího bratra zemřelého krále Fridricha Sličného.

Ještě těsně před svou smrtí stihl být mocný Rožmberk aktivním účastníkem delegace, která v Norimberku jednala s římským králem Jindřichem VII. o vhodném manželovi pro královskou dceru Elišku Přemyslovnu. Jednání proběhla úspěšně, ale Eliščiny svatby s Janem Lucemburským se Jindřich z Rožmberka již nedočkal. Zemřel 4.


Viola Těšínská
Česká a polská královna
Narození asi 1290
Úmrtí 21. září 1317 (asi 27 let)
Pochována Vyšší Brod
Předchůdce Eliška Rejčka
Následník (jako česká královna)
Anna Přemyslovna
Manžel(é) I. Václav III.
II. Petr I. z Rožmberka
Dynastie Piastovci
Otec Měšek Těšínský
Matka ?

Viola Alžběta Těšínská (asi 1290 – 21. září 1317) byla manželkou Václava III. a českou a polskou královnou.

Královna Viola



Pečeť těšínského vévody Měška, Violina otce

Viola pocházela z vedlejší a méně významné linie hornoslezských Piastovců. Byla dcerou těšínského a osvětimského vévody Měška I., který byl formálně vazalem svého zetě Václava III. Jednalo se tedy o sňatek společensky nerovný. Vévoda Měšek byl českým spojencem už od roku 1291. Violiným dědem byl Vladislav I. Opolský a jejím strýcem byl Vladislav Lokýtek.

Není známo, zda se Viola s Václavem potkali před svatbou, která se uskutečnila pravděpodobně 5. října 1305 v Brně. Důvody sňatku nejsou příliš zřejmé. Ačkoliv pozdější kronikáři popisují Violu jako půvabnou, důvodem zřejmě nebyla právě její krása. Snad sehrála roli strategická poloha Těšínska na cestě z Prahy do Krakova. Václav kvůli sňatku s Violou zrušil dlouholeté zasnoubení s Alžbětou, dcerou uherského krále Ondřeje III., a zároveň se vzdal nároků na uherskou korunu.

V období po násilné Václavově smrti v srpnu příštího roku (1306) je Violin osud neznámý. Zřejmě se ocitla bez prostředků, jelikož jí pro případ vdovství nebyl připsán žádný majetek ani důchody (nebo o tom alespoň neexistují žádné písemné zprávy).

Oproti princeznám Anně, Elišce a královně vdově Elišce Rejčce se také nezapojovala do bojů o trůn a zřejmě žila v některém z klášterů.


Druhé manželství



Vyšebrodský klášter - místo posledního odpočinku královny Violy

V době uvěznění Jindřicha z Lipé za tzv. „války královen“ v roce 1316 se díky aktivitě Elišky Přemyslovny a jejího manžela Jana Lucemburského Viola provdala za Vítkovce a předního šlechtice království, nejvyššího komořího Petra I. z Rožmberka. Tím se snažil královský pár připoutat mocného šlechtice více ke dvoru a zavázat si jej.

Sňatkem s královnou-vdovou Violou se Petr I. z Rožmberka vyšvihnul vysoko nad hranice svého společenského stavu. Do té doby byl Rožmberk zasnouben s neznámou dcerou pána z Lipé, ale kvůli královně vdově Viole zasnoubení zrušil a upustil od podpory pána z Lipé.„ Když se toto dálo, pan Petr z Rožmberka uvažuje, že se osvobození Jindřicha z Lipé nadlouho protahuje, odmítl jeho panenskou dceru, která s ním byla zasnoubena snubním prstenem, a tak se spojil se svolením krále Jana manželským svazkem s paní Violou, dcerou vévody těšínského, vdovou po mladém králi Václavovi. Tímto svazkem se Petr z Rožmberka těsněji připoutal ke králi a dokázal, že rozvázal přátelský svazek i příbuzenství s tím, jehož dceru zamítl. “
— Zbraslavská kronika

Manželství s Rožmberkem bylo kratičké a skončilo Violinou smrtí 21. září 1317. Je pochována v rodovém cisterciáckém klášteře Rožmberků ve Vyšším Brodě. Obě její manželství zůstala bezdětná.


Petr I. z Rožmberka


Petr z Rožmberka na výřezu obrazu Mistra vyšebrodského oltáře
Nejvyšší komorník
Ve funkci:
1310 – 1319
Panovník Jan Lucemburský
Předchůdce Jindřich I. z Rožmberka
Ve funkci:
1325 – 1347
Panovník Jan Lucemburský, Karel I. Lucemburský
Nástupce Jošt I. z Rožmberka

Úmrtí 14. říjen 1347
Národnost Čech
Choť I. Viola Těšínská
II. Kateřina z Vartemberka
Děti Jindřich II. z Rožmberka, Petr II. z Rožmberka, Oldřich I. z Rožmberka, Jošt I. z Rožmberka, Jan I. z Rožmberka, Mecela z Rožmberka, Anna z Rožmberka, dcera neznámého jména
Sídlo Český Krumlov
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické

Petr I. z Rožmberka († 14. říjen 1347) byl český šlechtic, nejvyšší komorník českého království. 

Život
Petr byl synem Jindřicha z Rožmberka a Elišky z Dobrušky. Pravděpodobně za účelem získání vzdělání Petr strávil několik let v rodinné cisterciácké fundaci ve Vyšším Brodě. Snad proto se mu přezdívalo Kajícník. Datum narození je neznámé, ale v době otcovy smrti († 1310) musel být Petr podle dobových měřítek dospělý, protože po otci převzal funkci nejvyššího komorníka království.

Zasnouben byl s nejmenovanou dcerou Jindřicha z Lipé. Několik let trvající zasnoubení roku 1315, po zatčení a uvěznění pána z Lipé, Rožmberk zrušil.„ Když se toto dálo, pan Petr z Rožmberka uvažuje, že se osvobození Jindřicha z Lipé nadlouho protahuje, odmítl jeho panenskou dceru, která s ním byla zasnoubena snubním prstenem, a tak se spojil se svolením krále Jana manželským svazkem s paní Violou, dcerou vévody těšínského, vdovou po mladém králi Václavovi. Tímto svazkem se Petr z Rožmberka těsněji připoutal ke králi a dokázal, že rozvázal přátelský svazek i příbuzenství s tím, jehož dceru zamítl. “
— Zbraslavská kronika

Následně se s požehnáním krále Jana oženil s vdovou po Václavovi III. Violou, dcerou těšínského knížete Měška I. Zároveň se přiklonil ke straně Jana Lucemburského a opatrně mu přiznal svou účast na spiknutí. Po propuštění pána z Lipé roku 1316 Petr z Rožmberka změnil názor a listinou ze dne 25. dubna 1316 bylo potvrzeno opětovné přátelství mezi oběma těmito mocnými pány. Viola po necelém roce manželství zemřela a novou ženou se stala Kateřina pravděpodobně pocházející z rodu Vartemberků. S Kateřinou měl Petr pět synů a tři dcery.

V letech 1317-1318 se v Čechách rozhořela válka způsobena rozbroji mezi českou šlechtou (Jindřich z Lipé x Vilém Zajíc z Valdeka a jejich přívrženci), častou nepřítomností krále v zemi a královskými intrikami. V zemi byl mor a hladomor. Jan Lucemburský požádal o pomoc římského krále Ludvíka Bavora a pan z Lipé hrozil spojenectvím s Ludvíkovým oponentem Fridrichem Sličným. Smír mezi Lucemburkem a českými pány byl uzavřen v dubnu 1318 v Domažlicích. V době nepokojů král vyjížděl na panství neposlušných pánů. Došlo tehdy k ozbrojenému střetnutí mezi královými oddíly a oddíly Viléma z Landštejna. Po Landštejnově boku stál jeho příbuzný Petr z Rožmberka. Tato akce a možná nejen ta, vynesla Petrovi přechodnou ztrátu nejvyššího komornictví v letech 1319-1325. Funkce nejvyššího komorníka mu byla potom navrácena a zastával ji až do konce svého života. Roku 1329 se společně s dalšími předními českými pány zúčastnil křížové výpravy Jana Lucemburského do Litvy. Zemřel 14. října 1347 a je pohřben v cisterciáckém rodovém klášteře Rožmberků ve Vyšším Brodě.

Petr I. Rožmberka byl významnou osobností své doby, zasahoval do události celostátního významu. Rožmberské statky (roku 1302 obohacené o dědictví po pánech z Krumlova) za doby jeho vlády rozhodně nedoznaly újmy. Finančně podporoval duchovní a sociální ústavy, touto formou dbal o spásu své duše, případně i duší svých blízkých. V Krumlově nechal zřídit špitál sv. Jošta a na krumlovském hradě kapli sv. Jiří.

Zajímavost
Jméno Petra z Rožmberka bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.


Kateřina z Vartemberka (1355) 
Příbuzenstvomanžel Petr I. z Rožmberka
syn Jindřich II. z Rožmberka
syn Petr II. z Rožmberka
syn Oldřich I. z Rožmberka
syn Jošt I. z Rožmberka
syn Jan I. z Rožmberka
dcera Mecela z Rožmberka
dcera Anna z Rožmberka
dcera neznámého jména

Kateřina z Vartemberka (zemřela 6. - 7. dubna 1355[2] či 10. prosince 1355[3]) byla manželkou Petra z Rožmberka a pravděpodobně pocházela z rodu Vartemberků.

Život
Kateřina se za ovdovělého nejvyššího komorníka českého království se provdala roku 1318. „ ... léta Páně 1318 pan Petr podruhé ženil se, pojav sobě za manželku šlechtičnu Kateřinu... “
— Václav Březan

V roce 1347 se společně s manželem podílela na založení špitálu a na podzim téhož roku ovdověla . Z téměř třicet let trvajícího manželství se narodilo osm známých potomků.„ ...roku 1350...paní Kateřina...spolu se svými syny...Petrem, Joštem,Oldřichem a Janem v den apoštolů Filipa a Jakuba založili v Krumlově kláštery bratří a sester řádu sv. Františka “
— krumlovské klášterní nekrologium menších bratří

Kateřina se jako vdova stala štědrou donátorkou. Novému konventu pravděpodobně darovala obrázkový Liber depictus. Klášteru ve Vyšším Brodě roku 1354 věnovala vlastnoručně zhotovená liturgická roucha[8] a honosný relikviář s ostatky svatých, které Rožmberkové získali od Karla IV., Ludvíka Uherského, Arnošta z Pardubic a akvilejského patriarchy Mikuláše. Zemřela roku 1355 a byla pohřbena v rožmberském pohřebišti ve Vyšším Brodě.


Markéta z Rožmberka 
Příbuzenstvootec Jindřich I. z Rožmberka
matka Eliška z Dobrušky
manžel Bavor III. ze Strakonic
bratr Petr I. z Rožmberka
sestra Johanka z Rožmberka
sestra neznámého jména

Markéta z Rožmberka (*? - 14. června 1357) byla jednou ze tří doložených dcer Jindřicha z Rožmberka a Elišky z Dobrušky.

Stala se manželkou Bavora III. ze Strakonic, v jehož krvi kolovala krev Přemyslovců.

Pán ze Strakonic byl purkrabím na hradě Zvíkov ( jako purkrabí je doložen v letech 1289-1306). Manželství bylo pravděpodobně bezdětné. Markéta je pohřbena v rodinné hrobce v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě.


Jošt I. z Rožmberka
 Příbuzenstvootec Petr I. z Rožmberka
matka Kateřina z Vartemberka (1355)
manželka Anežka z Wallsee

Jošt I. z Rožmberka (zemřel 24. června 1369) byl třetím synem Petra I. z Rožmberka a Kateřiny z Vartemberka.

Po otcově smrti se Jošt stal nejvyšším komorníkem a v této funkci byl až do roku 1351. Společně s matkou a bratry založil v Krumlově minoritský klášter. V šedesátých letech měli rožmberští bratři prudké a vleklé mocenské spory s panovníkem Karlem IV.


Oldřich I. z Rožmberka 
Rožmberský erb v klášteře Vyšší Brod
Příbuzenstvootec Petr I. z Rožmberka
matka Kateřina z Vartemberka
manželka Alžběta z Vartemberka
syn Jindřich III. z Rožmberka

Oldřich I. z Rožmberka (zemřel 4. března 1390) byl čtvrtým synem nejvyššího komořího Petra z Rožmberka a paní Kateřiny, která údajně pocházela z rodu Vartemberků. Společně s matkou a bratry založil v Krumlově minoritský klášter.

Po smrti staršího bratra Jošta se Oldřich stal prvním mužem rožmberského rodu a stejně jako bratr se nezúčastňoval pro mocenské rozepře s panovníkem politického života země. Na přelomu let 1381-1382 spolu s bratry a Jindřichem z Hradce vojensky podpořili Jindřicha ze Schaunberga v rozepři s rakouským vévodou Albrechtem III. Prostředníkem v celé kauze se nakonec stal český král Václav IV.


Jindřich III. z Rožmberka

Nejvyšší purkrabí
Ve funkci:
1396 – 1398
Panovník Václav IV.
Ve funkci:
1400 – 1403
Panovník Václav IV.

Úmrtí 28. červenec 1412
Praha, Koruna česká
Národnost Čech
Choť Barbora ze Schaunberga, Alžběta z Kravař a Plumlova
Děti Oldřich II. z Rožmberka, Kateřina z Rožmberka
Sídlo Český Krumlov
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické

Jindřich III. z Rožmberka (zemřel 28. července 1412) byl zřejmě jediným synem Oldřicha z Rožmberka a Alžběty z rodu Vartemberků. Jindřich III. byl opakovaně purkrabím na Pražském hradě a jako člen panské jednoty se podílel i na zajetí českého krále Václava IV. Když zemřel zanechal po sobě dvě nezletilé děti - devítiletého Oldřicha a jeho sestru Kateřinu (obě z druhého manželství s Eliškou z Kravař).


Jindřich IV. z Rožmberka

Příbuzenstvootec Oldřich II. z Rožmberka
matka Kateřina z Vartemberka
manželka Alžběta ze Schaunbergu
dcera Jana z Rožmberka
sestra Anežka z Rožmberka
sestra Perchta z Rožmberka
sestra Lidmila z Rožmberka
sestra Kateřina z Rožmberka
bratr Jošt II. z Rožmberka
bratr Jan II. z Rožmberka

Jindřich IV. z Rožmberka (1427 - 25. ledna 1457 Vídeň) byl nejstarší syn Oldřicha z Rožmberka a Kateřiny z Vartemberka. Dosáhl hodnosti vrchního hejtmana ve Slezsku.

Život
Za diplomatické jednání v otázce sňatku Kazimíra Jagellonského s Alžbětou Habsburskou získal funkci královského hejtmana ve Slezsku.

Jindřich ještě za otcova života roku 1451 převzal vládu nad rožmberskými državami. Počátkem roku 1453 si vzal za manželku Alžbětu ze Schaunbergu, s níž měl dceru Janu.

Při vojenské výpravě proti Turkům se nakazil morem, jemuž 25. ledna 1457 ve věku třiceti let ve Vídni podlehl. Po něm se vlády ujal jeho nejmladší bratr Jan II. z Rožmberka (druhorozený bratr Jošt byl biskupem vratislavským).


Oldřich II. z Rožmberka 
Příbuzenstvootec Jindřich III. z Rožmberka
matka Alžběta z Kravař a z Plumlova
sestra Kateřina z Rožmberka
manželka Kateřina z Vartemberka
syn Jindřich IV. z Rožmberka
syn Jošt II. z Rožmberka
syn Jan II. z Rožmberka
dcera Anežka z Rožmberka
dcera Lidmila z Rožmberka
dcera Perchta z Rožmberka

Oldřich II. z Rožmberka (13. leden 1403– 28. duben 1462) byl významný český šlechtic, po bitvě u Lipan se stal uznávaným vůdcem katolických pánů v Čechách. Svými současníky byl zván „sloupem království tohoto a údem nejmocnějším“.

V době vladařství Oldřicha II. (1418–1451) stoupla moc rodu Rožmberků, protože dokázal využít oslabení královské moci v průběhu husitských válek. Během 20. let 15. století ovládl skoro celé jižní Čechy, s výjimkou silného královského města České Budějovice a kláštera Zlatá Koruna. Toto scelení rožmberského dominia vytvořilo vhodnou hospodářskou základnu pro podnikání šlechtického velkostatku, který Oldřichovi potomci vytvořili v 1. polovině 16. století.

Vedle majetkových zisků dokázal Oldřich II. upevnit postavení rodu i v rámci stavovské obce, a to vytvořením řady zfalšovaných listin s výsadami a dary, které měl rožmberský rod získat od českých králů. K roku 1360 se tak vázala výsada, vydaná údajně Karlem IV., která stvrzovala nedělitelnost rožmberského dominia a zřízení vladařství v rožmberském rodě patřící vždy nejstaršímu mužskému členu rodu. Tyto skutečnosti byly dokonce roku 1493 zaneseny do zemských desk a dodržovány až do vymření rožmberského rodu 6. listopadu 1611. Tento rozporuplný Rožmberk pravděpodobně vymyslel pověst o původu Rožmberků z italského rodu Orsini.


Jan II. z Rožmberka 
Příbuzenstvootec Oldřich II. z Rožmberka
matka Kateřina z Vartemberka
manželka Anna Hlohovská
syn Jindřich V. z Rožmberka
dcera Kateřina z Rožmberka
syn Vok II. z Rožmberka
dcera Barbora z Rožmberka
dcera Markéta
syn Petr IV. z Rožmberka
dcera Hedvika z Rožmberka
dcera Eliška z Rožmberka
dcera Johanka
syn Oldřich III. z Rožmberka

Jan II. z Rožmberka zv. Pokojný (asi 1430 - 8. listopadu 1472 Ortenburg) byl nejmladším synem Oldřicha II. z Rožmberka a Kateřiny z Vartemberka.

Jan se ujal vlády nad rožmberskými statky po svém zemřelém bratrovi Jindřichovi v roce 1457, když byl jeho otec ještě na živu. Starý pán se v tu dobu již nezajímal o veřejný život. Jan se s otcem přesto neshodl na volbě českého krále a velmi ho ranil, když se přidal na stranu Jiřího z Poděbrad, hlavního věřitele svého otce.

Společně s bratrem Joštem byl zakládajícím členem Zelenohorské jednoty, ale již v roce 1466 přešel na stranu panovníka. Po následném vyhlášení klatby na Janovu hlavu a panství, ke které se přidružily finanční potíže, Jan znovu přešel do tábora pánů katolíků.

Roku 1454 se Jan oženil, zplodil deset dětí, z toho čtyři syny (Jindřich V. z Rožmberka, Vok II. z Rožmberka. Petr IV. z Rožmberka a Oldřich).


Anna Hlohovská 
Anna Hlohovská († 1483) byla hlohovská kněžna z rodu slezských Piastovců.

Byla dcerou hlohovského knížete Jindřicha IX.. Roku 1454 se provdala za českého šlechtice Jana II. z Rožmberka, s nímž měla deset dětí, z toho čtyři syny - Jindřicha, Voka, Petra a Oldřicha.


Oldřich III. z Rožmberka 
Oldřich III. z Rožmberka (17. ledna 1471 – 4. listopadu 1513) byl český šlechtic z rodu Rožmberků, nejmladší syn Jana II. z Rožmberka. Jeho bratři byli Jindřich V. z Rožmberka, Vok II. z Rožmberka a Petr IV. z Rožmberka. Bratři v roce 1501 přenechali clo z brodu ve Frymburku poustevníkům z Heurafflu. Spolu s Petrem získal od poustevníků z Heurafflu, pozlacenou stříbrnou konvici, 299 maďarských guldenů, 100 liber šestigrošových mincí, sto liber jiných grošů a 84 liber českých grošů. Je pohřben v rodinné hrobce v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě.


Petr IV. z Rožmberka 
Petr IV. z Rožmberka (17. ledna 1462 – 9. října 1523) byl český šlechtic z rožmberského rodu, syn Jana II. z Rožmberka a hejtman království českého.

Studoval na univerzitě v italské Bologni, kde se seznámil s humanismem a renesancí, kterou později uplatňoval na stavbách v Českém Krumlově, včetně přestavby krumlovského hradu. Vladislavem Jagelonským byl jmenován nejvyšším hejtmanem království českého. Zasloužil se o rozvoj rybníkářství. V jeho službách stál vynikající rybníkář Josef Štěpánek Netolický. Za jeho vlády se rozrostla těžba stříbra a zlata a došlo k celkovému hospodářskému rozkvětu rožmberského panství.

Po smrti své ženy Elišky z Kravař a dvacetileté dcery Barbory se rozhodl v roce 1519 předat východní část dominia s ústředím v Třeboni svým synovcům a ponechal si jeho větší západní část s centrem v Českém Krumlově. V posledních letech života trpěl duševní chorobou a často se dostával do střetů se svými synovci a tak majetek v závětí odkázal katolické církvi a představitelům katolické šlechty v čele s Lvem z Rožmitálu. Podle některých pramenů tak chtěl smýt kletbu, která ležela na jeho rodu díky konfiskacím církevního majetku Oldřichem II. z Rožmberka. Závětí ohrozil existenci rožmberského panství. Jeho synovcům Joštovi III., Petrovi V. a Jindřich VII. se však díky přímluvě mocného příbuzného Adama I. z Hradce u císaře Ferdinanda I. podařilo závěť zrušit. Jako odškodné však museli zaplatit poškozeným katolickým šlechticům částku ve výši 126.000 zlatých. Padl na to celý rožmberský poklad i několikaleté výnosy z dolů a celého panství.


Jošt III. z Rožmberka


Joštův erb
Příbuzenstvo

otec Vok II. z Rožmberka
matka Markéta z Gutštejna
I. manželka Bohunka ze Starhemberku
II. manželka Anna z Rogendorfu
syn Vilém z Rožmberka
syn Petr Vok z Rožmberka
dcera Eva z Rožmberka
dcera Bohunka z Rožmberka
dcera Alžběta z Rožmberka

Jošt III. z Rožmberka (30. června 1488–15. října 1539) byl otcem Viléma z Rožmberka a Petra Voka. Zúčastnil se tažení krále Ferdinanda proti Turkům. Je autorem knihy Knížky o štěpování.

Byl dvakrát ženatý. První manželka Jošta III. z Rožmberka se jmenovala Vendelína Bohunka Starhemberková. S ní měl Jošt dceru Annu, později provdanou za Jáchyma z Hradce, který zastával úřad nejvyššího kancléř království českého (druhá osoba v království po císaři). Bohunka ze Starhemberku zemřela následující den po porodu dcery Anny. Po její smrti se Jošt oženil znovu a vzal si Annu z Rogendorfu, s níž měl postupně šest dětí: 1. Ferdinand Vok (zemřel v 8 měsících), 2. Bohunka, 3.Oldřich III., 4. Vilém, 5. Eva, 6. Petr Vok.


Petr V. z Rožmberka 
Petr V. z Rožmberka zvaný též Petr Kulhavý (17. prosince 1489 – 2./6. listopadu 1545) byl český šlechtic a rožmberský vladař.

Narodil se jako syn Voka II. z Rožmberka a jeho manželky Markéty z Gutštejna. V mládí studoval na škole v bavorském Wolfratshausenu. Později spolu se svými bratry Joštem a Jindřichem stál v opozici proti svému strýci a rožmberskému vladaři Petru IV. Strýc ve své závěti synovce vydědil. Společně se jim však podařilo dosáhnout revize závěti a po vysokém finančním vyrovnání uhájit rožmberské dědictví. Po smrti svého bratra Jošta se Petr stal desátým rožmberským vladařem a v této funkci se stal zároveň poručníkem svých nezletilých synovců Viléma a Petra Voka. V dalších letech se snažil připravit co nejlepší podmínky pro své synovce. Zemřel počátkem listopadu 1545 a byl pohřben v rodové hrobce ve Vyšebrodském klášteře.


Kateřina Brunšvická 
Kateřina Brunšvická (1534 – 10. května 1559) byla dcera brunšvicko-kalenberského vévody Ericha I. a Alžběty Braniborské a první manželka Viléma z Rožmberka.

Narodila se v rodině brunšvicko-kalenberských vévodů a 28. února 1557 se provdala za českého šlechtice Viléma z Rožmberka. V uzavřené svatební smlouvě se Vilém zavázal respektovat knížecí původ nevěsty i její luteránské vyznání. Z manželství se nenarodil žádný potomek. Kateřina zemřela dva roky po svatbě a byla pohřbena v rožmberské hrobce ve Vyšebrodském klášteře. Společně s Vilémem a jeho další chotí Žofií Hohenzollerskou je zobrazena na votivním obraze v třeboňském kostele sv. Jiljí malovaném roku 1568 Tobiášem Elsem.


Anna z Rogendorfu 
Anna z Rogendorfu (kolem 1500 – 5. října 1562) byla rakouská šlechtična, dcera Wolfganga z Rogendorfu a Alžběty z Liechtensteinu a druhá manželka Jošta III. z Rožmberka.

Narodila se v rodině mistodržícího císaře Karla V. ve Frísku Wolfganga z Rogendorfu. Dne 17. července 1530 se v Augsburgu provdala za Jošta III. z Rožmberka. Z manželství se narodilo sedm dětí: Ferdinand (27. dubna 1531–27. prosince 1531), Alžběta (28./30. října 1532–5. února 1576), Oldřich (10. února 1534–21. února 1535), Vilém (10. března 1535–31. srpna 1592), Bohunka (17. března 1536–16. listopadu 1557), Eva (12. dubna 1537–srpen 1591) a Petr Vok (1. října 1539–6. listopadu 1611). Zemřela 5. října 1562 a byla pochována v rožmberské rodové hrobce ve Vyšebrodském klášteře.


Žofie Braniborská z Hohenzollernu 
Příbuzenstvootec Jáchym II. Braniborský
matka Hedvika Jagellonská
manžel Vilém z Rožmberka

Žofie Braniborská z Hohenzollernu (14. prosince 1541 - 27. června 1564) byla druhou ženou Viléma z Rožmberka a zároveň dcerou Jáchyma II. Braniborského a Hedviky Jagellonské.

Svatební smlouva byla sepsána 7. července 1561 a Vilém se v ní zavázal respektovat Žofiino luteránství a Žofie se jménem svým i jménem případného potomstva vzdala nároků na vládu v Braniborsku, pokud nevymře celý její rod. Svatba proběhla v Berlíně 14. prosince 1561. Žofie zemřela bezdětná po dvou a půl letech manželství ve svých třiadvaceti letech a je pohřbená v rodinné rožmberské hrobce v cisterciáckém opatství ve Vyšším Brodě. Společně s Vilémem a jeho první chotí je zobrazena na votivním obraze v třeboňském kostele sv. Jiljí malovaném roku 1568 Tobiášem Elsem.


Kateřina z Ludanic
Skočit na: Navigace, Hledání

Kateřina z Ludanic (* asi 1565 na Helfštejně - 22. června 1601 v Českém Krumlově) byla česká renesanční šlechtična, poslední manželka významného českého renesančního velmože Petra Voka z Rožmberka. Jejím otcem byl Václav z Ludanic a matkou Johanka Meziříčská z Lomnice. Její otec však brzy zemřel a mladá Kateřina se dostala do poručnictví Zachariáše z Hradce, který byl v té době hejtmanem Markrabství moravského.

Život
Dne 14. února 1580 se na bechyňském zámku provdala za Petra Voka z Rožmberka. Jí v té době bylo asi 14 až 15 let a Petru Vokovi téměř 41 let. Jejich manželství nebylo šťastné, zejména pro jejich vzájemný velký věkový rozdíl a rozdílnost povah. Petr Vok byl své poslední manželce dosti nevěrný[zdroj?], nicméně ji prý miloval a choval se k ní s úctou a láskou.

Později u ní propukla duševní porucha. Zemřela 22. června 1601 na Českém Krumlově ve věku 35 let. Manželství bylo bezdětné (pravděpodobně vinou manžela, který prý měl časté záněty močového měchýře). Je pohřbena v rožmberské rodinné hrobce ve Vyšším Brodě.

Kateřinou z Ludanic vymřel rod pánů z Ludanic i po přeslici.


Petr Vok z Rožmberka


Narození 1. října 1539
Český Krumlov
Úmrtí 6. listopadu 1611
Třeboň
Místo odpočinku Vyšebrodský klášter,
Vyšší Brod
Titul Rožmberský vladař
Období 1592–1611
Předchůdce Vilém z Rožmberka
Následovník —
Nábož. vyznání bratrské
Manžel(ka) Kateřina z Ludanic
Rodiče Jošt III. z Rožmberka
Anna z Rogendorfu

Petr Vok z Rožmberka (1. října 1539 Český Krumlov – 6. listopadu 1611 Třeboň) byl český šlechtic z rodu Rožmberků. Patřil k předním postavám českých dějin 16. a 17. století. František Palacký o něm napsal, že je vedle husitství druhým největším vrcholem naší minulosti. Byl posledním narozeným i zemřelým příslušníkem rožmberského rodu.

Přes padesát let žil ve stínu svého staršího bratra Viléma. Sám se na veřejnosti přiznal, že trpěl „komplexem mladšího, odstrčeného a méně schopného sourozence“. Již od mládí byl učenlivý, zvídavý a vynalézavý. O tom také svědčí to, že se intenzivně zajímal o vědu, literaturu, umění a kulturu všeobecně. Podporoval českou literaturu, divadlo, školství (Rožmberská škola v Soběslavi) a výtvarné umění. Vytvořil jednu z nejrozsáhlejších knihoven ve střední Evropě. Jeho sbírka uměleckých předmětů, fyzikálních přístrojů a přírodnin byla srovnatelná se sbírkami Rudolfa II. na Pražském hradě. Díky němu byly zámky v Bechyni a Třeboni přestavěny v renesanční sídla. Byl zakladatelem a velmistrem Řádu lebky.

Život

Dětství a mládí


Dětský portrét Petra Voka

Narodil se 1. října 1539 na hradu v Českém Krumlově jako syn vladaře rožmberského domu Jošta III. z Rožmberka a jeho druhé manželky Anny z Rogendorfu. Jako projev těsných svazků s předešlými pokoleními dostal v rožmberském rodě nezvyklé ztrojené jméno Petr Vok Volf. Zatímco první dvě jména připomínala jeho příbuzné po meči (strýce Petra V. a děda Voka II.), třetí jméno odkazovalo na děda z matčiny strany Volfa z Rogendorfu. Už o čtrnáct dní později se stal polovičním sirotkem, když 15. října 1539 jeho otec zemřel. Dne 22. října 1539 byl Petr Vok v Českém Krumlově pokřtěn a jeho kmotrem se stal rodinný přítel Albrecht z Gutnštejna. Po smrti Jošta z Rožmberka se ujal vladařství nad rožmberským dominiem i poručnictví strýc sirotků Petr V. z Rožmberka. Ač byl poručník plný dobrých úmyslů ve prospěch osiřelých synovců a neteří, brzy docházelo k neshodám mezi ním a ovdovělou Annou z Rogendorfu. Výsledkem více než rok trvajících konfliktů se stala dohoda, podle které musel Petr z Rožmberka vyplatit vdově její věno zvýšené na částku 9000 zlatých rýnských. Anna se poté musela odstěhovat z rožmberských panství a ztratila také jakýkoliv vliv na výchovu svých dětí.

Rodinné spory nejvíce poznamenaly tehdy šestiletého Viléma. Protože Petr z Rožmberka se sám nemohl ujmout výchovy dětí, musel najít nějaké jiné řešení. Zatímco staršího Viléma strýc poslal nejdříve do školy v Mladé Boleslavi a později v Pasově, ostatní sourozenci (včetně mladšího Petra Voka) našli útočiště v Jindřichově Hradci u příbuzné Anny Rožmberské z Hradce.

Dne 6. listopadu 1545 Petr z Rožmberka zemřel. Díky jeho šetrnosti se v době jeho vladařství podařilo zbavit rožmberské dominium většiny dluhů a dokonce našetřit i větší sumu v hotovosti. Pro své synovce začal také stavět palác na Pražském hradě. Ještě před smrtí ustanovil poručníky rožmberských sirotků Albrechta z Gutnštejna, Oldřicha Holického ze Šternberka a Jeronýma Šlika. Zásluhou poručníků (především Albrechta z Gutnštejna) byly obnoveny narušené rodinné vztahy a Anna z Rogendorfu se mohla vrátit do Českého Krumlova, kde se mohla ujmout péče o své děti, které se vrátily z Jindřichova Hradce. Zatímco Vilém dále zůstával na škole v Pasově.[4] Poručníci se mezitím svědomitě starali o rozmnožení rožmberského majetku. Postupně přikoupili panství Lhenice, městečko Planá nad Lužnicí s několika vesnicemi v okolí Tábora, panství Želeč, Drslavice a snad ještě za jejich správy byla dohodnuta i koupě panství Vimperk od Jáchyma z Hradce.

Na rozdíl od svého staršího bratra dostalo se Petru Vokovi základům vzdělání u domácího učitele na zámku v Českém Krumlově. Jeho učitelem se stal profesor pražské univerzity Gabriel Svěchin z Paumberka. Pod jeho vedením existovala v Českém Krumlově v letech 1547–1551 šlechtická zámecká škola, kde se kromě Petra Voka z Rožmberka vzdělávali i jeho příbuzní Ferdinand a Jan Fridrich Hoffmannové z Grünpüchlu, Kavkové z Říčan a Šlejnicové ze Šlejnic. Vyučovalo se zde především čtení a psaní v češtině a také základům náboženství. Se svými šlechtickými spolužáky pak mohl Petr Vok procvičovat němčinu. O své školní úspěchy a nově nabyté dovednosti se často dělil v dopisech svému staršímu bratrovi do Pasova.[6]„ Tento lístek proto k Tobě jsem napsal svou rukou vlastní, abys porozuměti mohl, jakou hrou a kratochvílí v tomto mým mladým věku se zaneprazdňuji. “
— Petr Vok v dopise svému staršímu bratru

V roce 1551 odešel z rožmberských služeb Gabriel Svěchin z Paumberka a bylo potřeba najít pro Petra Voka nového učitele. Tím se na doporučení Jáchyma z Hradce stal Jan Makovský z Makové zvaný též Soběslavský či Aquarius, který byl rožmberským poddaným. Což Petru Vokovi způsobilo určité problémy. „ Dvorská cháska některá když Petříčka tím tejrali, že jeho poddaný jej učiti bude, proto teskliv býti a plakati počal, jako by nějaká hanba mu tudy učiněna býti měla, že od svého poddanýho veden, řízen a trestán bude. “
— Václav Březan

Přesto zůstal Jan Makovský učitelem Petra Voka až do roku 1556. Nejmladší Rožmberk se učil především „literárnímu umění“, etice a latině. Přestože měl k výuce vytvořeny ty nejlepší podmínky a nepostrádal pravděpodobně i potřebné nadání, výsledky byly ovlivněny nedostatečným zájmem o hlubší vzdělání. V pozdějších letech své určité ledabylosti hořce litoval.

Habsburským dvořanem a kavalírská cesta
S přibývajícím věkem se domácí prostředí začalo stávat Petru Vokovi těsným. Školní výuka jej nezajímala a rytířské dovednosti už přiměřeně ovládal. Starostlivost matky, která jej chtěla ochránit před „zlým světem“, jej naopak přiváděla k alespoň částečné snaze po osamostatnění, které měl představovat třeba i zisk vlastního pečetidla. „ ... za to vás žádám, že mi dáte v Praze sekryt udělati, neb nemám ani čím listuov svých, kderé píši, zapečetiti, než toliko moším každý do kanceláře, aby mi zapečetěn byl, posílati; a někdy v kanceláři žádnýho nebude, pak moším ledačíms zapečetiti. A ať mi jej pěkně vyryje, aby v zlatě bylo; neškodilo by nic, abyšte mi i prsten dali udělati. “
— Petr Vok v dopise Kryštofu Buzickému z Buzic

Snahu po určitém osamostatnění svého mladšího bratra podporoval i Vilém z Rožmberka, a tak mu poskytl určité finanční prostředky pro vydržování nevelkého dvora v čele s hofmistrem Vítem Šmogerem ze Schmograu.

„ ...na otevřeném moři v Anglii se zdvihl silný vítr, proto jsme noc strávili ve velkých útrapách a pluli jsme v ustavičném nebezpečí, neboť loď se kymácela sem a tam a houpala se nahoru dolů. A vlny vrhaly vodu do lodě. Vypadalo to, jako by chtěla loď se vším na palubě klesnout ke dnu, avšak všemocný Bůh, jemuž patří chvála a poděkování, byl s námi, milostivě nás zachoval a pomohl nám z otevřeného moře. “
— Die niderlendische raiss od Petra Voka z Rožmberka

I po návratu ze své kavalírské cesty zůstával Petr Vok ve spojení s významnými představiteli nizozemských provincií. Skutečným agentem nizozemským stavů, který by pravidelně informoval o dění na habsburském dvoře se pravděpodobně nikdy nestal.

Ve stínu staršího bratra
Brzy poté, na základě dohody ze dne 14. září 1565, postoupil Vilém tři svá panství svému mladšímu bratrovi Petru Vokovi, aby se mohl osamostatnit. Jednalo se o hrad Choustník s městem Soběslaví, tvrz Želeč a panství Vimperk. I přes oddělení zůstávala zmíněná panství součástí rožmberského dominia a v otázkách náboženské správy, ale i jejich případného prodeje zůstalo Vilémovi rozhodující slovo. Zároveň se ale Vilém zavázal odvádět daně i z postoupených panství. „ Račte s tím pitím na uzdě držeti. Mně se už zbyteční truňci spomínají. Nejlepší věc Vaší Milosti uznávám a toho bych srdečně přál, abyste se voženiti ráčili, a tak byste ráčili míti doktora doma, který by hojil duši i tělo Vaší Milosti. “
— Václav Skuhrovský ze Skuhrova Petru Vokovi z Rožmberka

Během let se zadlužení Petra Voka zhoršilo natolik, že v polovině 70. let 16. století dosáhlo 180 000 kop míšeňských grošů, což znamenalo skoro čtyřnásobek hodnoty bechyňského panství. Věřitelé postupně ztratili důvěru ve schopnost Petra Voka své dluhy splácet a proto si vyžádali vydání zatykačů, které jim umožňovaly se jej zmocnit a uvěznit jej na tak dlouho, dokud jejich pohledávky nebudou uspokojeny. Zatímco na vlastních statcích mu nehrozilo téměř žádné nebezpečí, pobyt na cizích panstvích a především v Praze představoval značné riziko. Z toho důvodu se také nemohl zúčastnit důležitého zemského sněmu v roce 1575, který jednal o přijetí České konfese.[18]„ A v tom žádám, že mne poslechneš a Prahy příjezdem svým, což můžeš nejdéle, vzdálíš. Nebo na tě číhají, jakž přísloví, co rybář na parmu. “
— Václav Holický ze Šternberka v dopise Petru Vokovi z Rožmberka

Sňatek
Teprve s blížící se čtyřicítkou se Petr Vok začínal pomalu vzdávat bezstarostného mládeneckého života a začal uvažovat o sňatku. Jeho vyvolenou se stala Kateřina z Ludanic. Svatbu pomáhal domlouvat i Petrův starší bratr Vilém. Protože Vilém z Rožmberka se z žádného ze svých dosavadních třech sňatků nedočkal dědice, vymínil si, že pokud se Petru Vokovi narodí syn, bude mu v osmi letech svěřen do výchovy.

Snoubenci se poprvé blíže poznali v září 1579 na svatbě Anny z Hradce s Oldřichem Felixem Popelem z Lobkovic. Jejich vlastní svatba pak proběhla 14. února 1580 na zámku v Bechyni. Sňatek ve svých verších oslavil německý básník Jan Frederus. Z původně velkého ludanického dědictví přinesla nakonec Kateřina do manželství jen Helfštejnské panství s městem Lipníkem nad Bečvou.

Dne 22. června 1601 zemřela po dlouhé nemoci Kateřina, manželka Petra Voka. Pohřbena byla na konci března následujícího roku v rodinné rožmberské hrobce ve Vyšebrodském klášteře.

Náboženská konverze



Medaile Petra Voka z Rožmberka

V druhé polovině roku 1582 došlo k prudkému ochlazení vztahů mezi rožmberskými bratry. Petr Vok, který se již od roku 1562 hlásil k (novo)utrakvismu, na základě dlouhého uvažování přiklonil k Jednotě bratrské. Už v září na Bechyňský zámek povolal Matěje Hrona, aby zde zahájil bratrské bohoslužby a na jaře roku 1583 získal i stálého kazatele v osobě Jindřicha Daniela Švarce ze Semanína. Pravděpodobně pod jeho vlivem nechal Petr Vok vybudovat budovu bratrského sboru na bechyňském zámku, kterou postavil Baltazar Maggi z Arogna.[23] Petr Vok, který nejdříve projevoval své bratrské přesvědčení především na vlastních panstvích se v roce 1587 odhodlal k okázalé demonstraci své nové víry. V květnu přijímal Večeři Páně od bratrských kněží při návštěvě Mladé Boleslavi a v září se podobně prezentoval i na Moravě v Lipníku nad Bečvou.[24]„ ... tu v Lipníku pikharti ty dni svú schůzku a shromáždění, sjedouce se z Polsky, z Čech a odsud (z Moravy), mají, biskupy - jak sobě to jméno falso usurpují (falešně přisvojují) - colili, své rúhavé posluhování měli a radu. Pán Buoh ví jakú, drželi v přítomnosti mnohých našich Moravcuov. I pan bratr Vaší milosti byl u nich ve sboře, který také jich vychováním (potravinami) nemalým nákladem opatřil a paní (Kateřina) sama s jinými paními jim jídlo strojila... “
— Stanislav Pavlovský v dopise Vilémovi z Rožmberka

Svým jednáním působil Petr Vok velké komplikace svému staršímu bratru, který stál v čele zemské vlády v Čechách, kde byla Jednota bratrská na základě královských mandátů zakázána. Pobouřený Vilém pohrozil svému mladšímu bratrovi majetkovým postihem a vzkázal mu, že svěřená panství mu může kdykoliv odebrat.

Poslední Rožmberk


Petr Vok z Rožmberka

Bezprostředně po převzetí dominia Petr Vok vědomě navázal na Vilémovo vladařství. Bez nejmenších námitek uznal jeho odkazy, především v zaopatření vdovy Polyxeny.

Spolu se staršími dluhy Petra Voka přesahovalo celkové zadlužení astronomickou částku 1 000 000 míšeňských kop.[28] Za hospodářskými obtížemi se skrývaly především obrovské náklady na Vilémovu politickou kariéru a reprezentaci, které výnos z rožmberského dominia nestačil pokrýt.[29]„ A tu také hned někteří nedavše dobře nebožtíkovi pánu vystydnouti, dostavše takové příležitosti, jíž by byli za nebožtíka užíti nemohli, zboží rožmberská divně losovali, trhali a pána svými obmysly javše, k své vůli přivedli. “
— Václav Březan

Aby alespoň na čas unikl věřitelům, formálně převedl Petr Vok po Vilémově smrti většinu svého majetku na svou manželku Kateřinu z Ludanic. Přesto se však brzy musel odhodlat k radikálnějšímu řešení a začít vzniklou situaci řešit postupným odprodejem některých panství. Postupně tak odprodal věno své manželky Helfštýn, dále pak panství Miličín, Choustník, Helfenburk, Bechyni, Vimperk, Rychleby, rakouský Haslach, a jiné. Jen v letech 1592–1599 tak prodejem panství získala rožmberská komora více než 500 000 kop grošů. Přesto však stále zůstával dluh převyšující 400 000 kop. Pro jeho uhrazení se Petr Vok rozhodl k nejrazantnějšímu zásahu do zděděného rožmberského dominia a dohodl se na odprodeji panství Český Krumlov císaři Rudolfu II. Prodej se realizoval v letech 1601/1602 za 422 000 kop míšeňských grošů.[pozn. Petru Vokovi se tak podařilo zabránit hospodářskému kolapsu, ale za cenu podstatného zmenšení rožmberského dominia.



Petrova pečeť


I když měl značné dluhy, nikdy svým poddaným nezvyšoval daně ani nezaváděl nové. Staral se dokonce o chudé a nemocné, a to jak na Bechyni, tak v Třeboni. Každý den v 10 hodin dopoledne a v 6 hodin večer svolával na třeboňský zámek chudinu z města i okolí a podával jim jídlo a pití. Finančně podporoval také Univerzitu Karlovu.„ Roku 1602, když Karlova kolej hrozila zřícením a stavové ... poskytovali pomoc, všechny překonal urozený pán a vladař pan Petr Vok z Rožmberka. “
— Jan Campanus Vodňanský

Rudolfův majestát
Podrobnější informace naleznete v článku Rudolfův majestát.

Vpád Pasovských
Podrobnější informace naleznete v článku Vpád Pasovských.„ Když tedy jistý díl těch škúdcův zemských přitáhl k Třeboni, dovolili jim přistoupiti až k samému valu třeboňskému a poté pouštěli na ně velikou i malou střelbu s těmi ohnivými nástroji tak silně, že jich veliký počet tu mizerně skapal, a ani od té chvíle neměli žádné více chuti po rožmberské kořisti dychtiti. “
— Pavel Skála ze Zhoře

Nedlouho poté ztroskotal i pasovský útok na Soběslav. Po svém neúspěchu začali pasovští vyhrožovat prokopáním hrází Rožmberského rybníka a zaplavením celého dominia. Obavy, že by vzniklá povodeň mohla ohrozit i Prahu, urychlily vyslání vojenské pomoci Matyáše Habsburského. Asi 1500 pěšáků a 600 jezdců sice výrazně posílilo rožmberské jednotky, k případnému útoku proti pasovským však i poté rožmberské síly nestačily.

Smrt a pohřeb
Zemřel 6. listopadu 1611 v Třeboni ve věku 72 let coby poslední člen šlechtického rodu Rožmberků[pozn. 2] a byl pohřben v rodinné hrobce ve Vyšším Brodě.[38] Pohřební slavnosti přišly Švamberky na více než 18 000 míšeňských kop grošů.[39][pozn. 3] Původně chtěl být Petr Vok pohřben v protestantském kostele sv. Jošta v Českém Krumlově, kde pro ten případ nechal vystavět hrobku. Po prodeji Českého Krumlova měl však obavy o osud protestantského kostela na komorním panství a rozhodl proto, že jeho tělo i tělo jeho manželky budou pohřbeny v rodinné hrobce ve Vyšším Brodě, i když to znamenalo, že bude pohřben v katolickém kostele. Rodová tradice tak zvítězila nad náboženským přesvědčením. Po smrti Petra Voka z Rožmberka činil jeho dluh celkem 331 695 kop grošů. Větší část této částky však netvořily klasické dluhy vzniklé za života Petra Voka, ale odkazy přátelům. Například Kristiánovi z Anhaltu odkázal Petr Vok 30 000 kop grošů a Václavu Budovcovi z Budova 24 000 kop grošů.


Dědicové
Za svého dědice považoval bezdětný Petr Vok svého synovce Jana, syna sestry Evy a roku 1597 na něj převedl panství Rožmberk. O tři roky později se začali na základě dohody o vzájemném nástupnictví, uzavřené roku 1484, domáhat dědictví Švamberkové. Uspěli roku 1609, kdy je Petr Vok uznal svými dědici.

Hodnocení
Na rozdíl od svého staršího bratra se Petr Vok stal předmětem legendy. Petr Vok se tak po své smrti proměnil ve vzor štědrého dobrodince a příkladného renesančního kavalíra.[46] Bývá považován za jednu z nejpozoruhodnějších osobností své doby.„ O dobrotivosti pana Petra Voka mnoho by se mohlo vypravovati, kteréž druhdy někteří poddaní obmyslní zle užívati chtěli příliš, kdyby od věrných služebníků pán pamatován nebyl. ... “
— Václav Březan

Způsobem vlády se podobal bratrovi Vilémovi. Ale jinak byl každý z nich jiný. Petr byl citlivější, upřímný a když se pro něco rozhodl, pevně si za tím stál. To dokazuje jeho odmítavý postoj k Habsburkům nebo vstup do Jednoty bratrské, kterou ze svého šlechtického postavení obhajoval a chránil. Také jeho smysl pro spravedlnost byl výrazný.

Za pár let se dokázal vypracovat v dobrého hospodáře a správce. Přestože byl po smrti svého bratra nucen řešit obrovské zadlužení rožmberského panství, zabránil hrozícímu majetkovému úpadku a předčasnému rozpadu rožmberského dominia.

Relativně brzy po smrti Petra Voka začala Třicetiletá válka, která krvavě zasáhla nejen do dějin rožmberského dominia. V porovnání s hrůzami této války se téměř dvacetiletá vláda posledního Rožmberka nutně jevila jako doba idylického klidu.

Odraz v kultuře a umění



Pohřební štít Petra Voka

Jeho životní příběh (včetně příběhu jeho posledního manželství s Kateřinou z Ludanic) posloužil i jako námět pro dva české komediální filmy Svatby pana Voka a Pan Vok odchází, kde je pojednán s velkým zjednodušením i nadsázkou a humornou veseloherní formou (licentia poetica). Zatímco v prvním filmu jej ztvárnil český herec Miloš Kopecký, v druhém jej představoval Martin Růžek.

V roce 2011 se jeho podobizna ku příležitosti čtyřstého výročí vymření rodu objevila na čtyřicetidevíti korunové poštovní známce na aršíku Rožmberský rok – Petr Vok z Rožmberka, Vilém Vok z Rožmberka. Výtvarný návrh známky vyhotovil Oldřich Kulhánek a rytinu provedl Miloš Ondráček. V tomtéž roce probíhala od 19. května ve Valdštejnské jízdárně v Praze výstava Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. K témuž kulatému výročí byla vydána pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Kč.„ Není v Čechách mezi panstvem rodu, jehož jméno by se zarylo do hlav od pokolení do pokolení, jako dávní korouhevníci pětilisté růže. “
— Václav Beneš Třebízský

Osobnost Petra Voka z Rožmberka bývá spolu se Závišem z Falkenštejna považována za jeden ze dvou mezních bodů (počátek a konec) legendy rodu pětilisté růže. Ostatní představitelé Vítkovců se v legendách vyskytují jen velmi málo.

V polovině 80. let 20. století vydal Milan Švankmajer (pod pseudonymem Anežka Svobodová) popolárně-naučnou monografii Petr Vok z Rožmberka, kterou ale odborná kritika pro věcné a faktografické chyby zavrhla.

Po posledním Rožmberkovi je pojmenována i Číše Petra Voka, literární cena Jihočeského klubu Obce českých spisovatelů.


Zajímavosti
Její obraz i obraz jejího manžela se nachází v lobkovické zámecké galerii na zámku v Roudnici nad Labem.
Životní příběh (včetně příběhu jeho posledního manželství) Petra Voka posloužil i jako námět pro dva české filmy Svatby pana Voka a Pan Vok odchází, kde je pojednán s velkým zjednodušením i nadsázkou a humornou veseloherní formou (licentia poetica)


k článku povoleno přidávat doplňujicí komentaře a odkazy na weby s tímto tématem děkuji vám předem za ně.

 

Komentáře

Celkem 1 komentář

  • 02LWIapU 28.07.2013 v 14:17 Lot of smarts in that potngsi!


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Webovou stránku snadno a rychle pokorunce Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti
Získejte peníze za příjem emailů a SMS od české společnosti.