Svarožic (také Radegast, latinsky Zuarasiz) je bohem ctěným lutickým kmenem Ratarů. Později se jeho kult rozšířil u všech Luticů a údajně byl ctěn i Obodrity. Je nejspíš totožný s ruským bohem Dažbogem. Původně byl solárním božstvem spojovaným s úrodou, později získal atributy válečné a ochranné. Při tomto přerodu mu však zůstala posvátná zvířata spojovaná se sluncem, kůň a kanec. Jeho jméno se vykládá jako patronymikum Svaroga, dá se tedy chápat jako jeho syn. Jiná teorie považuje jméno za deminutivum. Byl proto uctíván v souvislosti s ročními rytmy zimního a letního slunovratu, které patřily k největším svátkům pohanů.^[1] Byli mu obětováni i lidé.^[2]

Jeho svatyně stála v Retře (nazývané stejně jako později bůh Radegast) a byla zničena roku 1068 biskupem Burchardem zHallstattu a asi roku 1127 Lotharem III.. Při prvním vyplenění odjel z města biskup na posvátném koni. Úplný zánik svatyně souvisí s tažením braniborského markraběte Albrechta I. Medvěda.

Svatyně byla ze dřeva a bohatě zdobená se zvířecími rohy zapuštěnými do základů. Vnější stěny byly zdobeny vyřezávanými obrazy božstev a také zde stály sochy bohů ve zbroji a s praporci. Hlavní socha pak byla Svarožicova, které kněží přinášeli oběti a věštili u ní pomocí posvátného koně. Za orákulum byl také považován obrovský kanec, jenž se někdy válel v bahně blízkého jezera a ohlašoval příchod války. Věštění bylo hlavním zdrojem moci a bohatství kněží tohoto boha. Podle zpráv Adama Brémského byla svatyně obklopena jezerem překlenutým dřevěným mostem.

Zmiňován je nejdříve od Dětmara, který popisuje jeho svatyni a Brunem z Querfurtu jako ďábel (Zuarasiz diabolus). V pozdějších pramenech (Adam Brémský, Helmond, Saxo Grammaticus) je nazýván Radegast. Tento přerod jména nejspíš souvisí s tím, jak se stával bohem lokálním.^[3] V Rusku o něm existují zmínky v rukopisech z 11. – 12. století jako o posvátném ohni.

Reference

1. Skočit nahoru↑ Zdeněk Váňa, Duchovní kultura Slovanů. Její kořeny a budoucnost, článek v časopise Sophia 14, 1997
2. Skočit nahoru↑ Martin Pitro, Petr Vokáč: Bohové dávných Slovanů, ISV, Praha, 2002, (ISBN 80-85866-91-9), S. 99.
3. Skočit nahoru↑ Martin Pitro, Petr Vokáč: Bohové dávných Slovanů, ISV, Praha, 2002, (ISBN 80-85866-91-9), S. 95.

Literatura

• Zdeněk Váňa, Svět slovanských bohů a démonů, Panorama, Praha 1990
• Martin Pitro, Zdeněk Vokáč, Bohové dávných Slovanů, ISV, Praha, 2002