ŠumavaO šumavě a šumavských městech vesnicích a obyvatelých o přírodě

Vánoce

Publikováno 16.12.2014 v 19:36 v kategorii Náboženství a ostatní, přečteno: 110x

Vánoce

Tento článek pojednává o křesťanském svátku. Další významy jsou uvedeny v článku Vánoce (rozcestník).
Vánoce
Vánoční stromeček je vedle jesliček nejznámějším symbolem vánoc
Vánoční stromeček je vedle jesliček nejznámějším symbolem Vánoc
Oficiální názevVánoce
Slavenývětšinou křesťanů po celém světě, stejně jako některými nekřesťany
Druhkřesťanský
Význam a smyslNarození Ježíše Nazaretského.
DatumKřesťanské slavení:
od 25. prosince po svátek Křtu Páněv západních církvích

7. ledna ve většině východních církvívčetně pravoslavných
6. ledna v arménské apoštolské církvi

Lidové slavení:
24. prosince v některých zemích, včetně ČR
25. prosince ve většině západních zemí (USA, Velká Británie atd.)

Zvyky a tradice

dávání dárků, rodinná setkávání, zdobení stromků.

Souvisí sZvěstování, Advent, Epifanie, Svátek Křtu Páně

Vánoce (z něm. Weihnachten – svaté noci) je označení pro zimní období v němž je podle křesťanské tradice slaveno narození Ježíše Krista. S Vánoci souvisí doba adventní, která Vánocům předchází a slouží jako příprava na slavnost.

Vánoce s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slaví se od 25. prosince do slavnosti Křtu Páně (první neděle po6. lednu, resp. 13. leden). Již ve 3. století někteří křesťanští teologovéuvádějí 25. prosinec jako datum Kristova narození, první oslava tohoto narození je potvrzena v Římě kolem roku 336.[1] Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století. Od zvyku slavení Vánoc bylo již v počátcích upuštěno a později zvyk evangelická církev v Anglii zakazovala, jako projev pohanství. Katolická církev zakazovala některé vánoční zvyky, jako zdobení vánočního stromku a adventní věnce. Již v 18. a 19. století lze najít stesky nad komercionalizací a dětinskými zvyky Vánoc. V 20. a 21. století se z Vánoc v některých zemích stává svátek, který slaví společně katolíci, protestanti, bezvěrci i jinověrci.

V Česku a řadě dalších zemí začíná oslava Vánoc již na Štědrý den, 24. prosince, kdy je předvečer (vigilie) vánoční slavnosti. K Vánocům se pojí množství lidových tradic, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které podle české tradice nosí Ježíšek, či vánoční cukroví.


Etymologie

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (dnes Weihnachten), složeného z wīha- (světit) a Nacht (noc).[2]Machkův etymologický slovník uvádí staroněmecký tvar wínnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době.[3] Německý Pfeiferův etymologický slovník odvozuje německé weihen od staroindického vinákti, třídit, oddělovat.[4] Jiné vysvětlení, které však nemá oporu v dokladech a je tedy „lidovou“ etymologií, je z výrazu dvě noce, který označoval období, kdy noc trvala jako tři.[zdroj?]

Místo termínu Vánoce, jenž zahrnuje několikadenní svátek, se někdy obecně používá označení Štědrý den (ačkoliv jde jen o jeden ze svátků) nebo hovorovější Ježíšek. Pro označení předvečeru svátku je používán termín Štědrý večer. Jako pojmenování období bývá používán výraz Vánoční svátky.

Podstata oslav – biblický příběh Narození Páně

Vánoce jsou svátky, jejichž náboženskou podstatou je oslava narození (vtělení) Ježíše Krista. Příběh a okolnosti narození Ježíše jsou často znázorňovány pomocí vánočních betlémů. Události, které se vztahují k početí a narození Ježíše Nazaretského jsou vykládány podle textů v Bibli. Hlavními zdroji jsou evangelia podle Lukáše a podle Matouše. V mnoha případech tato evangelia, a to i podle některých církví, nepopisují reálné skutečnosti, ale jde o podobenství. I u popisu narození Ježíše není zřejmé, nakolik hodnověrně evangelia zachycují autentické děje. Následující děj je proto příběhem tak, jak jej popisuje Bible, a zde uváděné skutečnosti nelze považovat za prokázaná fakta.

V době, kdy byla matka Jana Křtitele, Alžběta, v šestém měsíci, zjevil se archanděl Gabriel v Nazaretě Marii, panně zasnoubené Josefovi, muži z rodu Davidova. Anděl Marii oznámil, že počne a porodí syna, Ježíše, jenž navěky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království bude bez konce.[5] Josef chtěl poté, co se zjistilo, že Marie počala z Ducha svatého, Marii potají propustit, avšak ve snu k němu sestoupil anděl a pravil: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.[6]

Na základě císařského příkazu ke sčítání lidu Josef a Marie vydali z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se zvalo Betlém. Zde se Josef chtěl nechat zapsat.[7] V době, kdy dorazili do města, porodila Marie svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí v chlévě, kde nocovali, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. Zdejší pastýři v té době pásli pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Této noci u nich přistál anděl Páně a řekl jim: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ Pastýři spěchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.[8]

Narození Ježíše předpověděla hvězda, která byla později při oslavách Vánoc zobrazována jako kometa. Hvězdu spatřilimudrci z východu a přišli do Jeruzaléma, kde se vyptávali po novorozeném králi Židů (Ježíšovi), jehož hvězdu viděli, aby se mu poklonili. Zprávy o tom se donesly králi Herodovi, který se znepokojil, svolal kneží a zákoníky a vyptával se jich na místo narození onoho Mesiáše. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě, neboť tak je psáno u proroka.[9] Herodes tedy vyslal mudrce do Betléma, aby dítě nalezli. Pak mu měli podat zprávu, aby se mohl také přijít poklonit. Hvězda, kterou mudrcové předtím spatřili na východě, se jim opět zjevila a šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Mudrcové tak nalezli dům i Ježíše s Marií a Josefem. Poklonili se Ježíšovi a předali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.[10] Protože dostali napomenutí ve snách, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se mudrcové jinou cestou do své země. K Josefovi ve snu také sestoupil anděl a varoval jej před Herodem, takže Marie s Ježíšem a Josefem brzy poté uprchli do Egypta. Král Herodes, když zjistil, že se mudrcové nevrátili se zprávou o novém židovském králi, dal příkaz povraždit všechny děti mladší dvou let v Betlémě a okolí.[11]

Tento příběh z Bible bývá během Vánoc připomínán a zobrazován nebo na něj odkazují vánoční symboly.

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoce během historie.

Přestože například západní křesťané jsou přesvědčeni o Vánocích jako autentickém datu narození Mesiáše, jiné křesťanské církve vnímají Vánoce jako ryze pohanské svátky, na rozdíl od Velikonoc.[12] Podle jiných zdrojů jsou Vánoce původně pohanský zvyk.[13] Křesťanská církev se snažila řadu pohanských zvyků proměnit v součást křesťanských oslav.[14] Období vzniku vánočních oslav v třetím nebo čtvrtém století odpovídá době, kdy v částečně pohanské Evropě byly stále slaveny pohanské zimní svátky a mnohde zachovávány pohanské zvyky.

Je prokázáno, že Vánoce začaly být oslavou narození Spasitele právě v třetím až čtvrtém století. Od slavení svátku bylo krátce upuštěno poté, co Řehoř z Nazianzu odstoupil z úřadu patriarchy konstantinopolského v roce 381, ale bylo znovu zavedeno Janem Zlatoústým asi v roce 400.[15]

Vánoční trhy, Frankfurt, 1851

V raném středověku byla oslava Štědrého dne považována za méně významný svátek než Epifanie (Zjevení Páně, 6. ledna), která je v západním křesťanství zaměřena na návštěvu mudrců. Významnost Štědrého dne byla postupně zvyšována po korunovaci Karla Velikého na císaře na Štědrý den v roce 800. Během středověku se pak svátek stal tak významným, že kronikáři běžně uváděli, kde různí magnáti slavili Vánoce. Různí umělci té doby byli odsouzeni za oplzlé koledy, což naznačuje, že divoké tradice Saturnálií a Yule pokračovaly v této nové formě pod názvem Vánoce.[16] Opilost, promiskuita a hazardní hry byly také v té době důležitým prvkem oslavy. Vánoce byly ve středověku veřejné svátky, jako ozdoby byly používány břečťan, cesmína, a jiné stálezelené rostliny.[17]

Na území Česka byl o Vánocích v období středověku dodržován zvyk bdění (vigilie) a půstu. Také bylo zvykem, aby v předvečer Narození Páně kněží a žáci chodili a kalendovali, čili koledovali, po domech svých věřících, což činili i v osmý den (oktáv) téhož svátku.[18] Je popisováno, že do 16. století měly vánoční dárky charakter úplatků. Poddaní dávali dárky vrchnosti a úředníkům, podřízení nadřízeným. Někdy bývaly dárky vymáhány i násilím.[19] Oslava vánoc se v 17. století přesunula do rodin, kde bylo oslavováno narození Ježíška a uctíváno rodinné štěstí a vzájemná pospolitost. Také se Vánocích vítal návrat Slunce a s tím byly spojeny i štědrovečerní zvyky a obyčeje.[20]

V roce 1647, během anglické občanské války, angličtí puritáni ovládající Parlament zakázali slavení Vánoc jako nebiblického a pohanského zvyku.[21] Následovaly protesty proti rušení Vánoc, zákaz však vydržel až do roku 1660. Ve Skotsku nebyly Vánoce slaveny od roku 1640 až do roku 1958, kdy se opět staly skotským svátkem.[22] V Americe byla oslava zakázána vBostonu v letech 16591681.[23]

V Pensylvánii byli známi pro své nadšené oslavy Vánoc obyvatelé měst Bethlehem, Nazareth a Lititz. Tato města založili moravští osadníci německé i moravské národnosti z církve Moravských bratří. Moravané v Bethlehemu měli první vánoční stromky v Americe, stejně jako první betlémy.[24]

V Českých zemích bylo v 18. století hospodyňkám povoleno péct vánočku. Do 18. století směli péct vánočku výhradně pekaři.[25] Kromě darů pro hodnostáře bylo zvykem obdarovávat chudé a koledníky. V 18. století bylo vystavování jeslí považováno leckde za nedůstojné, protože jesle odváděly pozornost mládeže od kázání.[26] Proto nejprve Marie Terezie a poté i Josef II. vydali zákaz stavění jesliček v kostelích. Lidé však hledali náhradu a stavěli jesličky doma. Výroba domácích betlémů a jesliček se masivně rozšířila především na venkově.[27] Zákaz stavění jesliček v kostelích byl oficiálně zrušen až v roce 1825.[27]

Vánoce koncem 19. století

Na počátku 19. století spisovatelé ukazovali tudorovské Vánoce jako čas nevázaných oslav. V roce 1843 však napsal Charles Dickens román A Christmas Carol (česky Vánoční koleda), který pomohl oživit „duch“ vánočního a sezónního veselí. Okamžitá popularita této knihy sehrála velkou roli v představení Vánoc jakožto svátku, jenž klade důraz na rodinu, dobrou vůli a soucit.[28]

Překrytím církevních oslav svou světskou vizí svátků ovlivnil Dickens mnoho aspektů Vánoc v západní kultuře. Například rodinné oslavy, tradiční pokrmy a pití, tanec, hry a pojetí vánoc jako svátků štědrosti, velkorysosti ducha a lásky.[29]

Tradice zdobení vánočního stromku pochází z německých zemí. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném osvětleném stromku v místnosti je v brémské kronice z roku 1570. První stromeček v Česku postavil a ozdobil režisér pražského Stavovského divadla Leibich, jenž byl původem z Bavorska, v r. 1812.[30] Jako ozdoby stromečku je používáno nejen ovoce, ořechy a voskové, dřevěné, papírové nebo kovové ozdoby, ale i pečivo. Koncem 19. století je stromeček zdoben též lojovými svíčkami,[31] ale po vynálezu parafínu v roce 1833 a jeho použití na svíčky jsou používány parafinové svíčky.

V 19. století se v českých zemích uchytil způsob kuchyňské přípravy kapra, který se sem dostal z Rakouska.[31]

V Československu v období První republiky byly na Vánoce nedostatkovým zbožím nejen ryby, ale například i kvasnice. Místo mnoha potravin byly používány jen náhražky.

Společné slavení Štědrého večera znepřátelenými vojáky je popisováno jak během první, tak druhé světové války. Křesťanské tradice Vánoc se nacisté pokoušeli změnit na starogermánské pohanské „slavnosti slunovratu“ a „svatý svátek Němců“, v německých školách bylo zakázáno slavit narození Ježíše Krista a nesměly se zpívat vánoční koledy s náboženskou tematikou.

Československá komunistická vláda se podobně jako nacisté snažila co nejvíce potlačit křesťanskou podstatu Vánoc ve veřejném životě. Veřejných oslav Vánoc jako narození Ježíše Krista se československý občan dočkal znovu na Vánoce1989.[32]

Liturgie

Související informace naleznete také v článcích Vánoční liturgie a Slavnost Narození Páně.

Vánoce pro katolickou církev trvají od prvních nešpor Narození Páně do neděle po Zjevení Páně. Podle římské tradice lze slavit v den Narození Páně mši třikrát. V noci, za svítání a ve dne. Tato praxe byla zaznamenána už za Řehoře Velikého. Mešní texty z vigilie Narození Páně jsou použity pro Štědrý večer 24. prosince buď před I. nešporami, anebo po nich. Pro mše o slavnosti Narození Páně jsou čtení vybrána tak, aby odpovídaly římské tradici.

Pro evangelické církve Vánoce začínají 24. prosince. Liturgické texty se skládají z Starozákonních proroctví a Lukášova evangelia. Episkopální církev Spojených států amerických, Evangelická církev metodistická a luteránské církve používají společný lekcionář. Anglikánské církve, které jsou blízké římskokatolické církvi, rovněž slaví Vánoce.

Tradice

Tmavě hnědá barva ukazuje státy, kde nejsou Vánoce veřejným svátkem. Světle hnědá ukazuje státy, kde Vánoce nejsou veřejným svátkem, ale jsou slaveny.

Vánoce jsou slaveny v mnoha zemích různým způsobem, stejně jako je to u mnoha křesťanských tradic. Tato pestrost vánočních zvyků odráží místní tradice a často začleňuje pohanské zvyky. Oslavy Vánoc byly církvemi přizpůsobeny s ohledem na temperament obyvatel dané země, tak, aby bylo křesťanství a jeho podstata srozumitelnější a bližší lidem.

Mezi země, v nichž Vánoce nejsou oficiálním svátkem patříAfghánistán, Alžírsko, Ázerbájdžán, Bahrajn, Bhútán, Kambodža,Čína (s výjimkou Hongkongu a Macaa), Komory, Írán, Izrael,Japonsko, Kuvajt, Laos, Libye, Maledivy, Mauritánie, Mongolsko,Maroko, Severní Korea, Omán, Pákistán, Katar, Saharská arabská demokratická republika, Saúdská Arábie, Somálsko, Tádžikistán, Thajsko, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Spojené arabské emiráty, Uzbekistán, Vietnam a Jemen.

Vánoce, spolu s Velikonocemi, jsou obdobím nejvyšší návštěvností kostelů. V některých katolických zemích lidé organizují náboženská procesí ve dnech předcházejících Vánoce. Dárky jsou předávány ve většině zemí na Štědrý den.

V období kdy jsou slaveny Vánoce je v některých zemích slavena také afroamerická Kwanzaa a židovská Chanuka.[33]

Data oslav

Křesťané ve 21. století vnímají vánoční svátky jako druhý nejdůležitější svátek, hned po Velikonocích, a Vánoce slaví jakožto svátek narození Krista.[34] Takto jsou Vánoce slaveny i v českých zemích. Celé Vánoce se berou u křesťanů po celém světě jako počátek Ježíšova putování a rozšiřování evangelia, ale k celému vánočnímu času patří i advent a vánoční svátky.

Vlastní Vánoce jsou chápány jako oslavy začínající v ČR Štědrým večerem, 24.12.(Vánoce ve skutečnosti začínají 27.11. podle prvního adventu). Na prosinec byl také zařazen svátek některých významných křesťanských světců. V průběhu adventu tak mají svátek někteří důležití svatí, např. sv. Ondřej (30. listopad), sv. Barbora (4. prosinec), sv. Mikuláš (6. prosinec) a sv. Lucie (13. prosinec). Uvedená data zahrnují některé významnější, v ČR slavené svátky ve vánočním období.

Svátky mezi Adventem a Štědrým dnem

Podrobnější informace naleznete v článku Advent.

Přípravu na samotné Vánoce představuje advent, období čtyř týdnů před Vánoci. První adventní neděle (připadající na neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem) označuje počátek církevního (resp. liturgického) roku.[35] Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá.

Giotto, Františkovy jesličky v Grecciu

K uvedeným svátkům se také vážou lidové nebo církevní tradice. Například svátek sv. Mikuláše je uctíván již od 5. století. Sv. Mikuláš byl patronem námořníků, lékárníků, pekařů, rybářů a obchodníků. Oslavy svátku svaté Lucie v severských zemích vychází zřejmě přímo z pohanských zvyků.[36]

Seznam významnějších svátků:[37]

  • sv. Ondřej – 30.11.
  • sv. Barbora – 4.12.
  • sv. Mikuláš – 6.12.
  • sv. Ambrož – 7.12.
  • Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu – 8.12.
  • sv. Lucie (Světluše) – 13.12.

Štědrý den

Podrobnější informace naleznete v článku Štědrý den.

Samotné Vánoce pro většinu obyvatel začínají Štědrým večerem (24. 12.), který byl od zmíněného roku 567 pro křesťany první z dvanácti svatých nocí. Protože nový den v raném středověku začínal nikoli půlnocí, ale již večer východem první hvězdy, je Štědrý večer považován za součást svátku Narození Páně (25. 12.).[36]

Samotný Štědrý den ale podle křesťanských církví ještě není součástí Vánoc, ale poslední den adventu, ve kterém vrcholí přípravy na Vánoce. Dříve byl tento den dnem nařízeného přísného půstu, což někteří katolíci dodnes dodržují, byť již to církev nestanoví jako povinnost. Odtud pochází i řada zvyklostí, jako jsou pověsti o zlatém prasátku, které měly zpříjemnit půst dětem, či postní složení štědrovečerní večeře, kterou se po západu Slunce (resp. objevení první hvězdy) začínají vánoční oslavy. Štědrovečerní večeře je produktem toho, že na jedné straně podle liturgických zvyklostí přísluší doba po západu slunce už následujícímu dni (po západu slunce je tedy již možno oslavovat zítřejší svátek),[38] na druhé straně postní pravidla se mají dodržovat až do půlnoci.

Následující půlnoční mše je pozůstatkem noční vigilie, bdění, které původně předcházelo všem významným křesťanským svátkům.

Samotné vánoční svátky začínají dnem narození Páně 25. prosince,[38] (Boží hod vánoční, v občanském kalendáři označený jako „1. svátek vánoční“). 26. prosince se slaví svátek sv. Štěpána prvomučedníka, občanský „2. svátek vánoční“.

Vánoční svátky od 24. prosince do 6. ledna

Mistr paramentz Narbonne, Klanění tří králů, kolem 1380

Od 25. prosince do 6. ledna byl v šestém století ustanoven „svatý dvanáctidenní čas“.[36]

6. ledna se slaví slavnost Zjevení Páně (též svátek Tří králů) – podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma mudrci od východu a přinesli mu dary. Tradice později udělala z mudrců krále a stanovila jejich počet na tři. Neděli následující po slavnosti Zjevení Páně se slaví Křest Páně, kdy vánoční období v rámci církevního rokukončí.

Ne všichni křesťané však Vánoce slaví – například v 17. století byly v Anglii a některých amerických koloniích vánoce kvůli možnému pohanskému původu zakázány; podobně některé novodobé skupiny vycházející z křesťanství Vánoce neslaví ani dnes, napříkladSvědkové Jehovovi. Přímo z Bible totiž nelze slavení Vánoc doložit.

Seznam významnějších svátků:[37]

Vánoční dekorace

Podrobnější informace naleznete v článku Adventní a vánoční vazba.

Adventní a vánoční vazba je zdobena přízdobami, které mají nejen dekorativní charakter ale obsahuje i symboly. Adventní a vánoční vazba také bývá používána jako součást církevní liturgie. Slouží ale především k dekoraci obydlí, společenských prostor i veřejných prostranství během adventu a Vánoc. Jakékoliv vazby a aranžmá, včetně smuteční a dárkové vazby, v tomto období bývají obvykle ovlivněny tradicemi a atmosférou svátků a zohledněno provedení v souladu s uvedenými svátečními zvyky. Některé z uvedených dekorací jsou používány se zapálenými svíčkami, nebo v jejich blízkosti, což bývá zdrojem bezpečnostních rizik. Vánoční a adventní dekorace si v ČR v 21. století často připravují i sami uživatelé.

Vánoční dekorace mají dlouhou historii. V 15. století bylo zaznamenáno, že v Londýně bylo vánočním zvykem každý dům a všechny farní kostely zdobit cesmínou, břečťanem, chvojím, a stálezelenými dřevinami.[39] Tvar srdčitých listů břečťanu měl symbolizovat příchod Ježíše, zatímco cesmína měla být ochranou proti pohanům a čarodějnicím. Trny a červené bobule cesmíny symbolizovaly trnovou korunu ukřižovaného Spasitele a jeho krev.[40][41]

Purpura, kadidlo a františek jsou názvy pro různé aromatické směsi nebo látky, které se pražením, nebo pomalým hořením (bez plamenů) používají k provonění příbytků nebo kostelů o Vánocích vonným kouřem.

Barvy

Symbolika barev se mění s módou nebo je církevně dána. Tradiční barvy vánočních ozdob jsou červené, zelené a zlaté. Ačkoliv trendy vánočních dekorací každoročně určuje Evropská asociace floristů a výrobců dekorací (EFSA – European Floral and Lifestyle Product Suppliers Association),[42] nejsou tyto pokyny bezvýhradně obecně přijímány.

Červená často symbolizuje lásku, krev a oheň. Během Vánoc symbolizuje krev Ježíše, která byla prolita při jeho smrti ukřižováním za vykoupení křesťanů.

Zelená symbolizuje věčný život, zejména proto jsou již od předkřesťanských dob používány větve jehličnanů a stálezelených dřevin. Ty své listy (jehličí) mají po celý rok, v zimě nejsou opadané, a jsou tedy považovány za stále, „věčně“ živé.

Zlatá barva je považována už od dob starověkého Egypta za symbol nejvyšších hodnot, podle daného období tak je jí popisována jako symbol slunce, ušlechtilosti, velkorysosti, idealismu, vznešenosti, moudrosti nebo prostě bohatství a hojnosti. Je barvou spojenou s Vánocemi, zlato jako jeden z tří darů Tří králů symbolizuje Ježíšův královský původ (z roduDavidova),[41] nebo potvrzení, že byl uznán za Božího krále.[43]

Bílá během Vánoc je symbolem nevinnosti, Panny Marie, čistoty, ale i sněhu. V adventním věnci je svíčka bílé barvy symbolem Panny Marie nebo Ježíše Krista. Bílá barva a Panna Marie jsou dávány do souvislosti s panenstvím a nevinností, jako symbol křesťanského zázraku, který je jedním z hlavních pilířů katolické víry (Neposkvrněného početí).

Fialová je barvou katolické církve během vánočního období od adventu do Vánoc, jde o barvu postu a pokání za hříchy.[44]V tomto období postu jsou málo používány i ozdoby, dokonce i adventní věnce v katolických kostelích jsou nezdobené, zdobené bývají pouze kněžská roucha.

Růžová barva symbolizuje radost, je barvou neděle Gaudete, je použita například pro svíce, které se poprvé rozžíhají o třetí naděli adventní.

Černá barva se od liturgické reformy provedné z rozhodnutí Vatikánského koncilu v roce 1965, nepoužívá.[43]

Modrá barva je obvyklou tradiční slavnostní vánoční barvou pro protestanty. Podle některých informací je modrá barva ale na počátku 21. století již symbolem „Panny Marie, Matky Boží, která Ježíše nosila ve svém lůně a zrodila ho celému světu právě o Vánocích“.[45] Ze zdrojů není zřejmé, zda dříve modrou barvu o Vánocích používali protestanti, nebo modrá barva Pannu Marii v katolické liturgii symbolizovala dříve. Názor protestantů na mariánský kult je znám. Podle jiných zdrojů modrá barva symbolizuje vše nadpozemské, nebeské,[46] ale také například víru nebo klid a ztišení.

Vánoční stromek

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční stromek.

Vánoční strom je někým považován za křesťany převzatou pohanskou tradici, pocházející z rituálu zimního slunovratu, jenž zahrnoval použití stálezelených větví, s oledem na pohanské uctívání stromu. Podle životopisů z osmého století Æddi Stephanus, svatý Bonifác (634–709), misionář v Německu, zaťal sekeru do dubu věnovaného Thorovi a ukázal na jedli, se slovy že je vhodnější objekt uctívání, protože ukazuje na nebe a má trojúhelníkový tvar, který, jak řekl, je symbolemNejsvětější Trojice.[47][P 1] Moderní tradice vánočního stromu podle dostupných zdrojů pochází z Německa 18. století,[48]ačkoliv mnozí tvrdí, že Martin Luther založil tuto tradici již v 16. století.[49][50]

Vánoční rostliny

Vánoční hvězda Euphorbia pulcherrima

Vánoční hvězda, rostlina pocházející z Mexika, je s Vánocemi spojována již od 19. století. Mezi další populární vánoční dekorativní rostliny patří cesmína, jmelí, červený amarylis a vánoční kaktus, brambořík Cyclamen persicum. Interiér domu může být ozdoben spolu s vánočním stromečkem, těmito rostlinami a girlandami a dalšími dekoracemi.

Betlém

Dřevěný betlém z kostela vMohelnici
Podrobnější informace naleznete v článku Jesličky.

Betlémy byly vytvářeny v Římě od 10. století. Byly propagovány svatým Františkem z Asissi od roku 1223, a rychle se šířily po celé Evropě.[41] Typy dekorací vyvinuté v rámci křesťanské symboliky se podle místních tradic a zdrojů mohou lišit. V některých částech světa, zejména však na Sicílii, jsou živé betlémy v návaznosti na tradici svatého Františka populární alternativou k jesličkám.[51][52][53] První komerčně vyráběné dekorace tohoto typu se objevily v Německu v roce 1860. Byly inspirovány papírovými řetězy tvořenými dětmi.[41] V zemích, kde je předvádění Betléma velmi populární, jsou obyvatelé vyzýváni, aby vytvořili sami nejvíce originální nebo realistický Betlém či doplněk. V některých rodinách jsou doplňky používané při vytváření Betléma považovány za cenné rodinné dědictví.

Betlémská hvězda

Podrobnější informace naleznete v článku Betlémská hvězda.

Betlémská hvězda, popisovaná v Matoušově evangeliu, je někdy považována za kometu. Jako kometu zobrazil Betlémskou hvězdu do vánoční scény poprvé zřejmě italský malíř Giotto di Bondone (1267–1337), a to v roce 1304 na fresce Klanění propadovskou kapli Scrovegni. Dílo bylo inspirováno úkazem Halleyovy komety v září 1301. Na jiných středověkých obrazech, například třeboňském Narození Páně, bývá Betlémská hvězda zobrazena mnohem nenápadnější.

Při vzniku tradice vyobrazení vánočního Betléma se ustálil i zvyk vyobrazení hvězdy, obvykle komety, nad scenérií betlémského chléva s jesličkami a Svatou rodinou.

Betlémská hvězda nebo vánoční hvězda je jako zcela specifický symbol používána a vytvářena z mnoha různých materiálů v zcela ustálené tradiční podobě v některých zemích, jako například Fröbelstern v Německu nebo Moravian star v USA.

Adventní věnec

Podrobnější informace naleznete v článku Adventní věnec.

Adventní věnec je tradiční symbol západní církve sloužící k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví ozdobeného čtyřmi svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech a trendech. Svíce mohou být různě vysoké, různých barev, symetricky, nebo asymetricky rozmístěné. Zdobené věnce bez svíček, které jsou také nazývány adventní věnce, jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce byly zavěšované na stuhách, na počátku 21. století je nahradily věnce, které se kladou přímo na svátečně upravený stůl.

Věnec na zavěšení

Věnce na zavěšení (bez svíček) používané k vánoční a adventní výzdobě jsou také někdy nazývány adventní věnce, protože se umisťují na dveře či okna během tohoto období. Někdy se jim říká domovní znamení,

Adventní parter

Adventní parter je název pro podlouhlé aranžmá v nádobě v níž jsou umístěny nejméně tři svíčky. Okolí svíček je upraveno chvojím a dekoracemi jako stuhy, baňky hvězdy a podobně. Svíčky v adventním parteru mohou být různě seskupeny, nebo rozmístěny.

Adventní kalendář

Podrobnější informace naleznete v článku Adventní kalendář.

Je součástí výzdoby zejména v domácnostech s dětmi. Kalendář slouží k odpočítávání dnů adventu ke Štědrému dnu. Je obvykle zhotovován jako celek s čísly označujícími dny do vánoc, pod kterými se skrývají sladkosti nebo hračky. Někdy bývají kalendáře zhotoveny floristy. K skrývání objektů jsou použity malé krabičky, celková konstrukce bývá z drátěného pletiva či pevného papíru.

Kostýmy

Vánoční oděvy a kostýmy jsou dány jednak daným svátkem a úlohou. Během svátků mohou být například měněny mešní roucha v katolickém kostele, adventní fialové za růžové o gaudette neděli a bílé nebo zlaté na Štědrý den.

Oslava svátku Svaté Lucie, VídeňPostavy v kostýmech Tří králů, Německo

Postava svatého Mikuláše má připomínat světce, vysokého katolického církevního hodnostáře, který rozdává nezletilým dětem dárky. Během svátků sv. Mikuláše má postava svatého Mikuláše roucho napodobující oděv arcibiskupa. Bílý oděv se zlatými znaky a lemy a křížem, mitra, vysoká, obvykle zlacená, berla se spirálovitým zakončením. Typickým znakem jsou bílé vlnité vlasy, delší bílý plnovous a huňaté bílé obočí. Čert symbolizuje postavu z podzemí plného kouře a plamenů, pekla, je mu přisuzována impulsivní agresivita, je temnou postavou. Čert má být bývá upraven jako děsivá nebo jen stylizovaná rohatá nestvůra s řetězy napodobující zvíře na dvou nohou, špinavé od sazí. Andělé symbolizují nevinnost, jsou nebeské bytosti. Andělé bývají zpodobněni jako postavy v bílých rozvolněných šatech (dívky), suknicích (chlapci), obvykle s dlouhými vlasy, hvězdami. Vhodné jsou zlaté paruky nebo blond vlasy. Obvykle jsou jasně vyznačeni i křídly umístěnými na zádech. Křídla andělů mohou připomínat holubí, nevhodná jsou dravčí, hmyzí nebo jiná křídla.

Svatá Lucie bývá dívka oblečená v bílém splývavém kostýmu se zeleným věncem se zapálenými svíčkami na hlavě.

Santa Claus je představován postavou obvykle lehce obézního muže v jasně červeném teplém oblečení se širokými bílými lemy. Součástí je převisa