Zubr evropský

Zubr evropský

Zubr

Zubr v Bělověžském národním parku

Stupeň ohrožení

zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď: turovití (Bovidae)
Podčeleď: tuři (Bovinae)
Rod: bizon (Bison)

Binomické jméno
Bison bonasus
Linné, 1758
poddruhy
Zubr evropský (B. bonasus bonasus)
Zubr kavkazský (B. bonasus caucasicus)


Zubr (Bison bonasus), někdy též zubr evropský či bizon evropský je zvíře z čeledi turovitých (Bovidae). Společně s bizonem americkým (B. bison) jsou jedinými dvěma žijícími zástupci rodu bizon (Bison). Zubr je menší než bizon. Je 290 cm dlouhý, váží 800-1200 kg, kohoutková výška je 180-195 cm. Vzhledově se velmi podobá bizonovi. Má světle až tmavě hnědou srst. Líná na jaře. Zubr je největší volně žijící přežvýkavec v Evropě.

Taxonomie

Zubr (Bison bonasus Linneaus, 1758) a bizon americký (B. americanus) jsou poslední dva žijící zástupci rodu bizon (Bison H. Smith, 1827) z čeledi turovití (Bovidae Gray, 1872). Rod bizon je součástí podčeledi tuři (Bovinae Gray, 1821). Pro druh Bison bonasus se někdy rozlišují tři poddruhy. Jsou to B. b. bonasus Linneaus, 1758 původně žijící v Bělověžském pralese na území dnešního Běloruska a Polska. Dále se jedná o vyhynulý poddruh B. b. hungarorum Kretzoi, 1946 – rozšířený původně v Karpatech a v Transylvánii. Třetím poddruhem je vyhynulý B. b. caucasicus Turkin et Saturnin, 1904 z Kavkazu. V průběhu záchrany kriticky ohroženého zubra vznikly následující linie:
Nížinná linie (označovaná též písmenem L nebo jako Bělověžská linie) – vznikla před druhou světovou válkou. Po II. světové válce do ní byla přidána krev divokých zubrů z Bělověžského pralesa.
Nížinná kavkazská linie (označovaná písmeny LC) – vzniká po 2. světové válce z původních 11 příslušníků poddruhu B. b. bonasus a 1 býka poddruhu B. b. caucasicus.

Fylogenetický původ

Současné studie interpretují nálezy kostí těchto zvířat tak, že rod Bison pochází z jihovýchodní Asie. V průběhu pliocénu a pleistocénu byli zástupci tohoto rodu rozšířeni v mírném pásu Evropy a Asie a přecházeli přes Beringovu úžinu do Severní Ameriky. První paleontologické nálezy pak pocházejí právě z pliocénu. Jedná se o druhy Probison dehmi pocházející z Indie a druh Protobison kushkunensis z Kavkazu. Postupně se vyvíjí dvě formy zubra: krátkorohý a později i dlouhorohý. V průběhu poslední doby ledové dochází v Evropě ke zmenšení tělesného rámce. Obecně se předpokádá, že B. bonasus vzniká právě v průběhu posledního glaciálu z původního druhu označovaného jako B. priscus.

Podle nových prací se však zdá že zubr je mezidruhovým křížencem, jehož předci jsou oba dnes již vyhynulí. Z matčiny strany je to pratur (Bos primigenius), otcem byl Bison priscus nebo Bison schoetensacki.

Záchrana zubra a současné rozšíření

V souvislosti s ochranou zubra v Evropě již od 16. století, kdy počet volně žijících kusů rapidně klesá, se rozvíjí i úsilí o jeho záchranu a v nejnovější době snahy o reintrodukci. V těchto dobách spočívala ochrana v zákazu lovu a v zimním přikrmování, jak tomu bylo v 19. a ve 20. století v Rusku.

---

Související články

zubroň

Zubroň v Bělověžském zooparku

Zubroň

Zubroň (polsky żubroń) je kříženec zubra a skotu. Poprvé se takovýto kříženec narodil roku 1847 na farmě Leopolda Walického. Od roku 1958, v souvislosti se záchranou zubra evropského, pracuje na křížení zubroňů Polská akademie nauk v laboratořích u Bělověže. V 80. letech 20. století se však v Polsku experimenty zastavily a pokračovaly pouze na farmě Askania Nova na Ukrajině. Zubroni jsou daleko větší než skot či zubr. Jejich kohoutková výška se pohybuje od 190 do 220 cm. Samice váží kolem 800 kg, samci dosahují až 1200 kg živé váhy. Při křížení bylo v souladu s Haldanovým pravidlem pozorováno, že telata samčího pohlaví byla neplodná a bylo nutno dále připařovat krev býka zubra nebo skotu.

Výskyt

V současnosti je možno vidět dva exempláře (samec a samice) v předváděcím zooparku u Bělověže, nedaleko Bělověžského pralesa v Polsku.